Kosmetika a jiné ženské útrapy, co jdou mimo mě + pár nezajímavostí 😁

Jedna z oblastí ve kterých se vymykám předsudkům, je nezájem o typicky ženské záležitosti; o módu, kabelky, boty, kosmetiku a manikúru. Nejen, že jsem většinu z toho doteď řešila jen okrajově – tedy z praktického hlediska, že v něčem musím chodit ven a do něčeho si musím odkládat svoje věci -, ale ani jsem nikdy nebyla schopná o ženských tématech vést debaty. Nejvíc mě ‚ubíjela‘ spolužačka z vysoké, která se mě snad ob den ptala, jestli se mi líbí její barva nehtů a jakou barvu si má dát příště… přičemž jakýkoliv můj vynucený návrh smetla ze stolu 😀 . Naše rozhovory probíhaly asi takto:

Více »

Ti, kterými se obklopujeme

Česká společnost je mimořádně homogenní, až mi z toho doslova běhá mráz po zádech. Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe – kolik lidí jiné barvy pleti denně potkáte? Uniformita je něco, co většinu lidí ani jen nezarazí, naopak, zarazí je, když potkají například černocha. Zarazí je odlišnost, i když je ta odlišnost jinde de facto většinová. Na Asiaty, “větve”, si lidi celkem zvykli, jsou rádi za jejich všudypřítomné večerky, kam se dá zaběhnout pomalu i o půlnoci. Probouzí to v nich takový pocit zadostiučinění – svým nákupem v podstatě pomohli někomu, kdo je bezpochyby právě nekonečně vděčný… pochopitelně za to nesmyslný a drzý tykání cizímu člověku a degradující výraz větev. A za černochem se otočí prakticky kdokoliv, jako kdyby nevídal Reye Korantega v televizi už 27 let.

Více »

Precious little time

Často se díváme na Takovou moderní rodinku. Jay – kterého mimochodem hraje skvělý Ed O’neill jehož Al Bundy mě bavil celé dospívání – se v jednom z dílů ohradí, když ho jeho manželka Gloria nutí, aby trávil čas s jejími přáteli; řekne jí, že je příliš starý na to, aby se zabýval lidmi, kteří pro něj nejsou důležití; že si váží každého okamžiku. Ostatně strávil desetiletí uvězněný v manželství se ženou, se kterou nikdy nebyl šťastný.

Více »

Co mě štve… ano, zase ten koronavirus

Zařekla jsem se, že nebudu psát články o koronaviru, protože toho jistě máme všichni – a tady si skutečně troufám psát v plurálu – plný zuby a upřímně nám z toho hrabe. Taky jsem se zařekla, že nebudu tak těžko stravitelná svými kritickými články, ale v poslední době se toho nakupilo tolik, že to chce vypustit ventil. Začněme tím bohužel stále aktuálním a nejpalčivějším tématem. Jsem už totiž poměrně rozdrážděná určitými tendencemi lidí. A co si budeme povídat: v ekonomicky a zdravotně nejisté době se optimisticky laděné články píšou těžce. Zvlášť, když se koronavirus dotkl i mojí rodiny.

Více »

O módě a nakupování oblečení

Už delší dobu jsem nenapsala žádný článek, který by se nějakým způsobem týkal osvěty autismu a to hned ze dvou důvodů. 1) Během několika posledních měsíců vznikla blogová „konkurence“ (dělám si legraci, jasně, že to není konkurence, koukněte do Sledovaných blogů), plus ATYP magazín získává čím dál víc čtenářů, tudíž jsem nabyla pocitu, že už mě není až tak potřeba a začala jsem se více odkloňovat od osvěty autismu k takovému běžnějšímu životnímu deníku o věcech, o kterých by se taktéž mělo mluvit (o zdravotních hendikepech, cestování, životě v zahraničí, o psychicky náročných situacích atd.) a 2) Rozdíly mezi autisty jsou někdy tak obrovské a kolikrát až extrémní, že pokud se nejedná o velké a ubližující mýty a předsudky, nechce se mi jimi zabývat, jelikož se nedá generalizovat. Tentokrát bych se ale přeci jen trochu vrátila a nakousla téma móda, respektive jak ji vnímám já.

Více »

O rodičovství, nevhodných poznámkách a potratu + vzkaz mým dvojčatům

Začít článek je pro mě vždy oříšek. Nevím, jaká úvodní slova zvolit, aby to čtenáře zaujalo a zároveň neodradilo, když se snažím mluvit o tématech, které jsou pro mě důležité a ráda bych, aby moje pointa vyzněla jasně a pochopitelně. A toto téma – rodičovství/těhotenství – je obzvlášť náročné na zpracování: zatím to skončilo čtyřmi rozepsanými články, snad dokončím aspoň tento. Posledních pár týdnů mě nakoplo, abych o mateřství konečně promluvila.

Více »

Způsob relaxu není důvod k odsuzování, i když se dívám na hlouposti

Občas – ale skutečně občas, spíš bych řekla až výjimečně – sleduju seriály a pořady, které jsou buď skutečně stupidní, nebo jsou považovány za stupidní, protože například spadají mezi takzvaně nekonečné seriály a telenovely, kde se často i celkem slibný námět potopí přílišnou délkou příběhu a natahováním. Někdy si pouštím i youtuberky, které vlastně nepovídají o ničem jiném než o tom, co si koupily a uvařily, ačkoliv mě to vůbec nezajímá.

Více »

Covid-19 vs. svoboda cestování, první část

V posledních týdnech jsem byla v napětí. Koronavirus, troufám si tvrdit, na mě nedopadá až tak silně jako na jiné, jelikož jsem svým způsobem zvyklá – jak jsem psala v předchozím článku. Nicméně jednu z věcí, kterou snáším velmi zle, je pocit nesvobody. Často obdivuju lidi, kteří byli schopni žít v komunistickém režimu, který je pustil maximálně tak do Jugoslávie k moři. Já bych to nezvládla, já bych se z toho psychicky zhroutila, svoboda pro mě byla vždy na prvním místě, i proto jsem ze svatby panikařila jako „typický chlap“, lol a vůbec jsem si to neužívala jak „typická žena“. Kdybychom nebyli cizinci, upřímně, se svatbou bych váhala. Ano, oba jsme občané EU, ale možná, že právě ten Brexit, a jeho dopady, mě natolik nalomil, že jsem si říkala, že pokud spolu chceme doopravdy být, měli bychom se vzít. Proto jsem řekla ano. Koneckonců co když se něco stane, určitě je lepší se stát rodinnými příslušníky…  

Více »

Koronavirus jako simulace autismu a Aspergera

Dnes je světový den porozumění autismu. Ono porozumění se bohužel skládá především z toho, že se na nějaké budovy, v případě ČR Petřín, namíří světlo v modré barvě a… to je vše. Případně se vydají články o tom, jaký je to boj vychovávat autistické dítě. Letošní ročník se dokonce ještě „vylepšil“ tím, že si kolektiv rodičů Dětí Úplňku vydupal výjimku, aby autisté nemuseli mít povinně roušky. Výjimku by měli dostat lidé s výrazným postižením intelektu, kteří situaci nerozumí, a takoví lidé se nachází i mezi neurotypickou populací, respektive většina lidí s postižením intelektu není autistická, tak proč vztahovat výjimky jen na lidi s autismem, proboha? Výjimku by přece měli dostat i lidé s astmatem, například. Výjimky jsou nutné. Jenže takto se démonizuje celá skupina (autisti), že jsme si zase něco vymysleli. Přitom vše závisí jen od schopnosti porozumět situaci, tedy na rozsahu intelektu, vůbec nezáleží na tom, zda někdo je, nebo není autista. Ostatně minimálně 50% autistů ani postižení intelektu nemá a chápe, že nošení roušek je aktuálně jednoduše nutné.

Více »