Autenticky autistické postavy?

Je moderní a pro mnoho producentů i atraktivní vytvářet ‚podivínské‘ postavy, zvlášť když jsou namixované s genialitou. Není to až tak divné; lidí, kteří se něčím odlišují, nebo mají psychické problémy, není až tak málo a autistické rysy jednoduše přitahují. Povětšinou jen na obrazovkách, ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Obzvlášť pokud nejsou určeny k lítosti.

Více »

Sabine Waldmann (Léto u Mazurských jezer) + rozhovor

Sice tato rubrika primárně vznikla, abych psala články o postavách, o kterých si myslím, že by mohli mít PAS a ne o těch, které už jsou diagnostikované, ale vzhledem k tomu, že se u těch oficiálně diagnostikovaných dokola objevuje ten stejný stereotyp, který tak trochu podkopává nohy existenci spektra, tak jsem se rozhodla, že se zaměřím i na postavy vytvořené záměrně jako autistické.

Více »

David Hofbauer (Modrý kód)

Má velice oblíbená a troufám si tvrdit povedená postava v ne příliš dobře hodnoceném seriálu. (Já teda nechci nijak soudit kvalitu MK, na to nejsem dostatečně kompetentní a hlavně sama preferuju jak „hloupé“, tak i rádoby velmi chytré a kvalitní seriály. Samozřejmě si uvědomuju, že z medicínského hlediska je tam hodně děr, ale ty se najdou úplně všude, i ve vysoce ceněných seriálech).

Více »

Saga Norén (Bron/Broen)

Proč jsou na obrázku tři různé, ale sobě si podobné ženy? No, jistě si odpovíte sami. Protože tato švédsko-dánská série s názvem Most má dva remaky. Jeden americko-mexický The Bridge (Most) s postavou jménem Sonya Cross (ta uprostřed,paradoxně ji hraje známá Němka Diane Kruger) a britsko-francouzský The Tunnel (Tunel) s postavou jménem Elise Wassermann (vpravo, hraje ji „ta“ Francouzka z Harryho Pottera, Clémence Poésy).

Více »

Fantastická zvířata a kde je najít (aneb jiný nadpis mě nenapadl)

Právě jsem přišla z kina. Kina jsem obecně mívala ráda, ale občas ve mně zažehnají úzkost; potemnělý sál, příliš mnoho lidí, extrémní hlasitost a příliš velký a rychle se pohybující obraz. Moje bývalá spolubydlící dostala panickou ataku, a tak krátce po začátku filmu vyběhla pryč a už se nevrátila. Jen stěží se mi podařilo nějakým záhadným se způsobem uklidnit, abych ji nedostala taky, ale přesto jsem po konci filmu ihned zmizela z kina a kvapným krokem šla domů jako kdyby bylo jedenáct v noci a já měla v patách stalkera.

Více »