Kategorie
Nezařazeno

Jak důležité je míti stalkera

Mnozí se divíte, proč nejsem už nějakou dobu aktivní na blogu. Je to z poměrně prostého důvodu – mám totiž jednu narušenou stalkerku. Na rovinu přiznávám, že mi její hloupé výkřiky a lži sebraly chuť psát, ačkoliv paradoxně to není výsledek, kterého chtěla docílit. Naopak. Chtěla z mých článků sbírat „důkazy“, které by si samozřejmě konfirmačním zkreslením ve svojí hlavě upravila tak, aby „dokazovaly“ to, co by si přála, aby dokazovaly. Jde o bývalou mého manžela, která je námi jednoduše posedlá. Nedokáže pochopit, že ne každý člověk, se kterým se kdy setkala, je lhář a podvodník, tak jako ona. Pro lháře každý lhář…

Frustrace (nejen) z koronakrize a snaha opět psát články

Často měním vzhled blogu, protože pak mám pocit, že píšu články na úplně nový blog – takový, který není poznačený žádnými emocemi – a píše se mi snadněji. Jako člověk s ADHD mám pochopitelně velké potíže dotáhnout věci do konce, a proto se mi tu kupí rozepsané články a nápady na témata. Proto mi pomáhá pocit „nového“ blogu. Ostatně, i na svých předchozích blozích jsem se často vyžívala ve změnách vzhledu, tehdy, když mi bylo přibližně jedenáct, to bylo mé jediné hobby, které mě vytahovalo z víru velké samoty. A díky tomu jsem se naučila kódovat webové stránky a práci s Photoshopem, což mě dovedlo na střední uměleckou školu.

Co pro mě znamenají digitální technologie

Před pár dny jsem si pořídila svůj úplně první notebook, z čehož mám vážně vážně radost 💙.

Doteď jsem měla vždy počítač, nebo notebook, kam jsem sice chodila především já, ale ani jeden z nich nebyl jen můj, byly na něm i profily členů z rodiny, nebo lidí od táty z práce (protože ty lepší notebooky bral z práce na zapůjčení, ale stále byly firemní), případně staré vyřazené od mámy z práce, které po pár týdnech definitivně odešly do důchodu a nebylo možné na nich pracovat. Což byl hlavní důvod proč jsem bývala nucena pravidelně jezdit na víkendy z koleje k rodičům, především kvůli přípravě na povinnou praxi do školy. Dokonce ani v Anglii jsem neměla svůj notebook, ale tátův firemní.

Doma… doma?

Zrovna jsem dorazila do Česka. Cesta z letiště domů trvá delší dobu než samotný let. Ačkoliv je to pochopitelné, stejně mě to nutí k smíchu. Letadla jsou v tomhle zázrak. 

Všichni se mě ptají jaké je to být zase doma. Nevracím se po letech v zahraničí, ale je pravda, že je obrovský rozdíl, když jedete někam na dovolenou na pár dní, či týdnů, a když odjedete pryč na minimálně roční pobyt… s tím, že tam možná pár let ještě zůstanete. Je to opravdu jiné, protože se vracíte s pocitem, že za – v podstatě jen – pár dní letíte zpět.

Večírek a nadcházející Vánoce

V pátek jsem byla pozvaná ke spolužačce a jejímu přítelovi – oba jsou ze Singapuru – do bytu na takový „vánoční večírek“. Uvozovky proto, že to vysloveně stylizované do vánoční atmosféry nebylo přesto, že jsme si dávali dárky. (Já si vylosovala hrníček s fakáčem.)

Ve čtvrtek jsme stály ve frontě na oběd a ona ke mně přišla, jestli mám v plánu přijít a že mám donést nějaký malý dárek. Nakonec koupila IQ puzzle; takové ty kuličky, které se skládají buď do plochy, nebo do pyramidy, protože to nebylo příliš drahé (cca tři libry) a připadalo mi to adekvátní. 

Má první návštěva

Zrovna, jak jsem začala psát tento článek, mi tak došlo, že jsem tu už druhý měsíc. Na jedné straně se mi zdá jako neúměrně krátká doba, že jsem tu zcela jistě delší dobu, ale je fakt, že dvouměsíční školní prázdniny se mi vždycky zdály nekonečnější než celý školní rok.

Včera moje sestřenka odletěla zpátky do Česka. Byla tu jen na pět dní… přeci jen chodím do školy, byť pouze dva dny v týdnu.  Můj obor je hodně o samostudiu, což má samozřejmě své výhody i nevýhody. Ale o tom jindy.

Sociální život a vztahy

Čtenáři, v první řadě bych chtěla poděkovat, že mě čtete. Za poslední měsíc mi vyskočilo několik nových lajků na facebooku. Když jsem zakládala svůj blog, neměla jsem v podstatě žádné ambice, aby ho četlo víc jak 10 lidí, nemyslela jsem si, že to někoho z vás mohlo zajímat. Taky jsem neměla nikdy ambice se snažit o nějakou osvětu, pouze o produkci svých osobních názorů a postřehů, ale fakt, že psychologie, kterou studuju, je tu na úrovni medicíny 19. století a že jsem v komunitách, mě přinutil aspoň občas sepsat něco mimo čistě osobní zážitky.  Jednoduše mě těší, že mám vůbec nějaké čtenáře a často přemýšlím, jak asi vypadáte… myšlení v obrazech někdy může být složitá věc. 🤷‍♀️

První měsíc v Anglii

Mám za sebou už víc jak měsíc v Anglii a myslím si, že se mi povedlo se adaptovat. Momentálně jsem ve stádiu, kdy nemám pocit, že by mi cokoliv chybělo, případně, že by angličtina byla problém. Samozřejmě, je to cizí jazyk a je pro mě náročnější v něm mluvit, ale rozumím bez problému a to je, podle mě, ta nejdůležitější věc v cizí zemi.

Jak jsem se dostala do Anglie ❤️

Letadlem. Dobře, intuitivně jsem si odpověděla na vlastní otázku, ale to není nejspíš to, co vás zajímá. (Ale fakt, cesta do Anglie je dlouhá, pokud můžete, volte letadlo.)

První dny v Anglii

Možná někteří, kteří mě čtete pravidelně, víte, že několikrát jsem se zmínila o svém plánu studovat v zahraničí, konkrétně v Anglii.

Nuže, tak tu vážně jsem a hodlám o tom psát články.