O rodičovství, nevhodných poznámkách a potratu + vzkaz mým dvojčatům

Začít článek je pro mě vždy oříšek. Nevím, jaká úvodní slova zvolit, aby to čtenáře zaujalo a zároveň neodradilo, když se snažím mluvit o tématech, které jsou pro mě důležité a ráda bych, aby moje pointa vyzněla jasně a pochopitelně. A toto téma – rodičovství/těhotenství – je obzvlášť náročné na zpracování: zatím to skončilo čtyřmi rozepsanými články, snad dokončím aspoň tento. Posledních pár týdnů mě nakoplo, abych o mateřství konečně promluvila.

Více »

Frustrace (nejen) z koronakrize a snaha opět psát články

Často měním vzhled blogu, protože pak mám pocit, že píšu články na úplně nový blog – takový, který není poznačený žádnými emocemi – a píše se mi snadněji. Jako člověk s ADHD mám pochopitelně velké potíže dotáhnout věci do konce, a proto se mi tu kupí rozepsané články a nápady na témata. Proto mi pomáhá pocit „nového“ blogu. Ostatně, i na svých předchozích blozích jsem se často vyžívala ve změnách vzhledu, tehdy, když mi bylo přibližně jedenáct, to bylo mé jediné hobby, které mě vytahovalo z víru velké samoty. A díky tomu jsem se naučila kódovat webové stránky a práci s Photoshopem, což mě dovedlo na střední uměleckou školu.

Více »

Co pro mě znamenají digitální technologie

Před pár dny jsem si pořídila svůj úplně první notebook, z čehož mám vážně vážně radost 💙.

Doteď jsem měla vždy počítač, nebo notebook, kam jsem sice chodila především já, ale ani jeden z nich nebyl jen můj, byly na něm i profily členů z rodiny, nebo lidí od táty z práce (protože ty lepší notebooky bral z práce na zapůjčení, ale stále byly firemní), případně staré vyřazené od mámy z práce, které po pár týdnech definitivně odešly do důchodu a nebylo možné na nich pracovat. Což byl hlavní důvod proč jsem bývala nucena pravidelně jezdit na víkendy z koleje k rodičům, především kvůli přípravě na povinnou praxi do školy. Dokonce ani v Anglii jsem neměla svůj notebook, ale tátův firemní.

Více »

Život v karanténě

Ještě pár dní zpátky jsme s manželem jeli do Brna. Kamarádka Narcisska a její snoubenec potřebovali pomoct s nákupem velkého množství nápojů na jejich svatbu, která nakonec neproběhne. Předtím jsme si v Brně ještě zašli do kina a následující den jsme s mužem jeli do aquaparku v Česku. Teď už by jeho do ČR nepustili a mě by zase nepustili na Slovensko. Opatření je to sice jen přechodný, ale přiznejme si to: začíná to být hodně nepříjemný. A i tak bude trvat dlouhé týdny než se život rozběhne zase v normální režimu a tento error se odstraní. Držme vědcům palce, aby to bylo co nejdřív.

Více »

Vdaná

Za rok a jeden měsíc se může život obrátit o 180°. Když jsem tento blog zakládala, bylo to i z části proto, že jsem se cítila hodně osamělá a měla jsem pocit, že se psaním článků zabavím a vypovídám. Neměla jsem partnera a ani jakýkoliv náznak, že by se to mohlo v brzké době změnit. Dokonce jsem zkusila i online seznamky, ale nesetkala jsem se s úspěchem. A jsem ráda, že jsem mohla o tomto přerodu (když mi bylo opravdu mizerně ze samoty) psát na blog, protože…

jsem se vdala. 💍
Více »

Optimismus a pesimismus

V poslední době na mě vyskakují upozornění, že můj blog má stále poměrně vysokou čtenost, a další fanoušky na mé facebookové stránce, i přes mou nízkou aktivitu. To mě samozřejmě těší a nehodlám na blog nijak zanevřít, ale musím připustit, že v poslední době mám problém sesmolit nějaký nový článek. A nejen kvůli nedostatku času.

Více »

It’s our paradise, it’s our warzone

Když jsme v létě letěli do Afriky, měla jsem hrůzu z letu; s mými hypersenzitivními smysly nejen, že vnímám jakoukoliv mírnou změnu tlaku na zemi, ale i ve vzduchu. Tehdy jsem k tomu ještě měla problémy s dutinami, tak jsem při vzletu měla pocit, že se mi rozletí hlava. Teď v letadle trávím relativně dost času a to zcela dobrovolně. I přesto, že to někdy znamená vstávat v půl páté ráno.

Více »

Doma… doma?

Zrovna jsem dorazila do Česka. Cesta z letiště domů trvá delší dobu než samotný let. Ačkoliv je to pochopitelné, stejně mě to nutí k smíchu. Letadla jsou v tomhle zázrak. 

Všichni se mě ptají jaké je to být zase doma. Nevracím se po letech v zahraničí, ale je pravda, že je obrovský rozdíl, když jedete někam na dovolenou na pár dní, či týdnů, a když odjedete pryč na minimálně roční pobyt… s tím, že tam možná pár let ještě zůstanete. Je to opravdu jiné, protože se vracíte s pocitem, že za – v podstatě jen – pár dní letíte zpět.

Více »

Večírek a nadcházející Vánoce

V pátek jsem byla pozvaná ke spolužačce a jejímu přítelovi – oba jsou ze Singapuru – do bytu na takový „vánoční večírek“. Uvozovky proto, že to vysloveně stylizované do vánoční atmosféry nebylo přesto, že jsme si dávali dárky. (Já si vylosovala hrníček s fakáčem.)

Ve čtvrtek jsme stály ve frontě na oběd a ona ke mně přišla, jestli mám v plánu přijít a že mám donést nějaký malý dárek. Nakonec koupila IQ puzzle; takové ty kuličky, které se skládají buď do plochy, nebo do pyramidy, protože to nebylo příliš drahé (cca tři libry) a připadalo mi to adekvátní. 

Více »