O smyslové integraci (a přecitlivělosti), jaké je to s tím žít?

Obecně se při rozhovorech s ostatními Aspergery o zkušenostech nepovažuju za člověka, který má výraznější smyslové obtíže. Neupadnu do meltdownu z každého drobného zvuku a nepatrného pachu, přesto si na sobě všímám – a (nejen) v pubertě mě to velmi vzdalovalo od vrstevníků -, že i já mám potíže se zpracováním smyslů. Až na bolest, na kterou jsem si v dětství v nemocnicích zvykla, každý smysl vnímám intenzivně, ale (naštěstí) se jen v určitých situacích se přehltím. Těm se tak podvědomě vyhýbám. Bohužel má smyslová citlivost negativní vliv na můj sociální život, samozřejmě, ale co můžu dělat. Když nemáte dobrou kondičku, asi nepůjdete na celodenní výšlap do Alp, abyste někde zkolabovali. I když tam ostatní chodí.

Koronavirus jako simulace autismu a Aspergera

Dnes je světový den porozumění autismu. Ono porozumění se bohužel skládá především z toho, že se na nějaké budovy, v případě ČR Petřín, namíří světlo v modré barvě a… to je vše. Případně se vydají články o tom, jaký je to boj vychovávat autistické dítě. Letošní ročník se dokonce ještě „vylepšil“ tím, že si kolektiv rodičů Dětí Úplňku vydupal výjimku, aby autisté nemuseli mít povinně roušky. Výjimku by měli dostat lidé s výrazným postižením intelektu, kteří situaci nerozumí, a takoví lidé se nachází i mezi neurotypickou populací, respektive většina lidí s postižením intelektu není autistická, tak proč vztahovat výjimky jen na lidi s autismem, proboha? Výjimku by přece měli dostat i lidé s astmatem, například. Výjimky jsou nutné. Jenže takto se démonizuje celá skupina (autisti), že jsme si zase něco vymysleli. Přitom vše závisí jen od schopnosti porozumět situaci, tedy na rozsahu intelektu, vůbec nezáleží na tom, zda někdo je, nebo není autista. Ostatně minimálně 50% autistů ani postižení intelektu nemá a chápe, že nošení roušek je aktuálně jednoduše nutné.

Ach ta Gréta…

Jistě jste zaznamenali velký humbuk kolem Grety Thunbergové – šesnáctileté Švédce s Aspergerem, která plula na zasedání OSN v New Yorku dva týdny v loďce bez záchodu, kde posléze měla poněkud emotivní projev o tom, že naše planeta umírá.

Aktivismus, vztahy a influenceři

V pátek jsme měli na přednášku ženu, která byla očividná autistka. Stimovala, měla tiky, zvláštní chůzi, extrémní řeč těla a mimiku, na Američanku velmi monotónní a poměrně tichý hlas, obličejový kontakt navázala stěží tak s první řadou. A měla vystudovaný doktorát. Tolik k mýtům, že autisté nemůžou vystudovat vysokou školu. Autisté nejsou jen ti s mentálním postižením, ačkoliv si to jistí kvalitní redaktoři myslí.

První měsíc v Anglii

Mám za sebou už víc jak měsíc v Anglii a myslím si, že se mi povedlo se adaptovat. Momentálně jsem ve stádiu, kdy nemám pocit, že by mi cokoliv chybělo, případně, že by angličtina byla problém. Samozřejmě, je to cizí jazyk a je pro mě náročnější v něm mluvit, ale rozumím bez problému a to je, podle mě, ta nejdůležitější věc v cizí zemi.

Autenticky autistické postavy?

Je moderní a pro mnoho producentů i atraktivní vytvářet ‚podivínské‘ postavy, zvlášť když jsou namixované s genialitou. Není to až tak divné; lidí, kteří se něčím odlišují, nebo mají psychické problémy, není až tak málo a autistické rysy jednoduše přitahují. Povětšinou jen na obrazovkách, ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Obzvlášť pokud nejsou určeny k lítosti.

Kde jsou?

Posledních pár měsíců se v mém životě nic zvláštního neděje, tedy nemám moc námětů k blogování, pardon, jestli to někoho zajímalo. O to víc se soustředím na psychologii a na téma autismu. Pokud tedy čekáte něco jiného, ani dál nečtěte (ale jo, čtěte… domnívám se, že je to důležité).

Odkaz na článek 21 AS věcí

Když jsem psala článek 21 aspergerovských věcí o(d) nás pro vás, nezařadila jsem ho jako příspěvek, který se normálně ukáže na hlavní timeline blogu a dá se zařadit do některé z vybraných rubrik, ale omylem jako stránku, která, pokud na ni nemáte přímý odkaz, není viditelná. Což samozřejmě značně komplikuje možnost tento článek dohledat, byť patří k mým nejpopulárnějším na blogu, proto zde naleznete odkaz, stačí jen kliknout na více.

Skutečný Asperger

Ačkoliv moje zájmy nejsou až tak speciální (liší se spíš v intenzitě, což u AS holek bývá běžné), nebo to jsem si aspoň myslela, už se mi párkrát stalo, že jsem dlouho povídala o ne zrovna konverzačních klišé a až po několika minutovém monologu mi došlo, že jsem asi fakt „úplně mimo“.

David Hofbauer (Modrý kód)

Má velice oblíbená a troufám si tvrdit povedená postava v ne příliš dobře hodnoceném seriálu. (Já teda nechci nijak soudit kvalitu MK, na to nejsem dostatečně kompetentní a hlavně sama preferuju jak „hloupé“, tak i rádoby velmi chytré a kvalitní seriály. Samozřejmě si uvědomuju, že z medicínského hlediska je tam hodně děr, ale ty se najdou úplně všude, i ve vysoce ceněných seriálech).