O smyslové integraci (a přecitlivělosti), jaké je to s tím žít?

Obecně se při rozhovorech s ostatními Aspergery o zkušenostech nepovažuju za člověka, který má výraznější smyslové obtíže. Neupadnu do meltdownu z každého drobného zvuku a nepatrného pachu, přesto si na sobě všímám – a (nejen) v pubertě mě to velmi vzdalovalo od vrstevníků -, že i já mám potíže se zpracováním smyslů. Až na bolest, na kterou jsem si v dětství v nemocnicích zvykla, každý smysl vnímám intenzivně, ale (naštěstí) se jen v určitých situacích se přehltím. Těm se tak podvědomě vyhýbám. Bohužel má smyslová citlivost negativní vliv na můj sociální život, samozřejmě, ale co můžu dělat. Když nemáte dobrou kondičku, asi nepůjdete na celodenní výšlap do Alp, abyste někde zkolabovali. I když tam ostatní chodí.

Více »

Osobní zpověď: Proč jsem šla do Anglie? O depresi a životě jako nediagnostikovaný Asperger

Hodně lidí mi pokládalo ten stejný dotaz: a proč chceš do jít studovat do Anglie? Co na ní vidíš? ČR je přece fajn… Anglie není na druhém konci světa jako například Amerika, kterou jsem taky zvažovala, ale odpuzovala mě ona vzdálenost. Proto jsem tyhle otázky nechápala: chovali se, jako kdybych snad upadla na hlavu a začala vykládat, že odletím na Měsíc. Z mého úhlu pohledu nepokládám studium na vysoké v Anglii za větší krok jako odejít z maloměsta do Prahy na vysokou.

Více »

Koronavirus jako simulace autismu a Aspergera

Dnes je světový den porozumění autismu. Ono porozumění se bohužel skládá především z toho, že se na nějaké budovy, v případě ČR Petřín, namíří světlo v modré barvě a… to je vše. Případně se vydají články o tom, jaký je to boj vychovávat autistické dítě. Letošní ročník se dokonce ještě „vylepšil“ tím, že si kolektiv rodičů Dětí Úplňku vydupal výjimku, aby autisté nemuseli mít povinně roušky. Výjimku by měli dostat lidé s výrazným postižením intelektu, kteří situaci nerozumí, a takoví lidé se nachází i mezi neurotypickou populací, respektive většina lidí s postižením intelektu není autistická, tak proč vztahovat výjimky jen na lidi s autismem, proboha? Výjimku by přece měli dostat i lidé s astmatem, například. Výjimky jsou nutné. Jenže takto se démonizuje celá skupina (autisti), že jsme si zase něco vymysleli. Přitom vše závisí jen od schopnosti porozumět situaci, tedy na rozsahu intelektu, vůbec nezáleží na tom, zda někdo je, nebo není autista. Ostatně minimálně 50% autistů ani postižení intelektu nemá a chápe, že nošení roušek je aktuálně jednoduše nutné.

Více »

Aktivismus, vztahy a influenceři

V pátek jsme měli na přednášku ženu, která byla očividná autistka. Stimovala, měla tiky, zvláštní chůzi, extrémní řeč těla a mimiku, na Američanku velmi monotónní a poměrně tichý hlas, obličejový kontakt navázala stěží tak s první řadou. A měla vystudovaný doktorát. Tolik k mýtům, že autisté nemůžou vystudovat vysokou školu. Autisté nejsou jen ti s mentálním postižením, ačkoliv si to jistí kvalitní redaktoři myslí.

Více »

První měsíc v Anglii

Mám za sebou už víc jak měsíc v Anglii a myslím si, že se mi povedlo se adaptovat. Momentálně jsem ve stádiu, kdy nemám pocit, že by mi cokoliv chybělo, případně, že by angličtina byla problém. Samozřejmě, je to cizí jazyk a je pro mě náročnější v něm mluvit, ale rozumím bez problému a to je, podle mě, ta nejdůležitější věc v cizí zemi.

Více »

Autenticky autistické postavy?

Je moderní a pro mnoho producentů i atraktivní vytvářet ‚podivínské‘ postavy, zvlášť když jsou namixované s genialitou. Není to až tak divné; lidí, kteří se něčím odlišují, nebo mají psychické problémy, není až tak málo a autistické rysy jednoduše přitahují. Povětšinou jen na obrazovkách, ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Obzvlášť pokud nejsou určeny k lítosti.

Více »

Kde jsou?

Posledních pár měsíců se v mém životě nic zvláštního neděje, tedy nemám moc námětů k blogování, pardon, jestli to někoho zajímalo. O to víc se soustředím na psychologii a na téma autismu. Pokud tedy čekáte něco jiného, ani dál nečtěte (ale jo, čtěte… domnívám se, že je to důležité).

Více »

Prázdný život sociálního blba

Možná, že kdybychom měli slovo autismus vytetované na čele, tak by byli lidi vstřícnější. Možná. Nechci být nutně idealista. Rozumím tomu, že si nedokážou představit, co může být problematické pro lidi, kteří mají v mozku jinak zapojené dráty. Oni to tak nemají, oni to nemůžou prožít a plně pochopit. Ale nerozumím tomu, že si lidé myslí, že jsme všichni tak uniformě stejní, že jakmile někdo nechce tlachat o počasí, tak ho hodí do škatulky podivína, nebo arogantního vola.

Více »