Kousek ze snů

Někdy, když ležím v posteli a usínám, ale tak docela nespím, zároveň ani nejsem bdělá, mám zvláštní výjevy. Některé mě vyděsí, jiné, ač mají ponurou atmosféru, jsou zvláštně barevné. A některé jsou prostě jen divné.

Scifi výjevy nejsou obvyklé, ale občas mě navštíví. Zdálo se mi například, že je Země zničená a přelidněná a to „nás“ (jednalo se o sen z budoucnosti) donutilo žít ve vrstvách, doslova. Ti nejchudší obyvatelé žili přímo na Zemi, která byla zaplavená odpadky a byla celá šedá, chladná a zatuchlá. Ve vyšších vrstvách – v oblacích, které byly barevné, třpytivé a všude bylo mnoho světla – žily ostatní třídy. Nejbohatší měli svoje létající auta, ostatní museli MHD, které propojovalo všechny světy, přesto ti nejchudší zůstávali odříznutí od všeho; od politiky, lékařské péče, jídla a čehokoliv, co pro ostatní bylo běžnou komoditou. Ve vyšších vrstvách byl zase problém s neustálou tmou, která měla na chování lidí a obecně na jejich psychické rozpoložení výrazně negativní vliv – šíleli a stávali se z nich psychopati.

le-tan-669568-unsplash

Více »

Reklamy

Rozlušti mě

Co je na mě tak jiného od pohledu?

Říkám, že mít autismus je jako být upside down, inside out (vzhůru nohama a naruby). Není to jen o tom, že – podle diagnostických kritérií – nerozumíte světu, ale ani svět nerozumí vám. Kolikrát vídávám zmatené rodiče autistů, kteří si nedokážou vysvětlit chování svého dítěte, které je pro mě naprosto jasné a zřetelné.

NTéčka nás – a záměrně říkám nás, protože se o tom často bavíme v komunitě (k tomuto článku mě inspirovala Zrzavá) – musí luštit jako hádanku.

Když mluvím vážně, lidé si myslí, že jsem ironická: jsem údajně rýpavá. Když si dělám legraci, berou mě vážně: údajně nechápu humor. A ať na ironii reaguju jakkoliv – mlčením, úsměvem, vysvětlením svého stanoviska, údajně jsem ji nepoznala. A to ani netuší, že mám nějakou diagnózu, že bych ironii prý neměla poznat. Ale o tom už jsem se párkrát zmínila v předchozích článcích.

Více »

Synestezie 2

Jestli jste četli první část článku, pak víte o čem je řeč. Ale protože se jedná o relativně vzácný stav, tak se o synestezii moc nemluví. Tedy, ono by se i možná mluvilo, ale spousta synestetiků, pokud o svých prožitcích začne mluvit, je ve společnosti za blázny. I já kvůli tomu byla nařčená z požívání drog (synestetické zážitky u lidí bez synestezie spouští LSD).

Co je to synestezie?

Ve zkratce: jeden smyslový vjem podnítí druhý. Pravou (tedy vrozenou) synestezii má přibližně 4% populace (záleží jaký druh synestezie – některý je častější, některý je velmi vzácný). Nejprve se s ní rodíme všichni, ale přibližně kolem čtvrtého měsíce se většině lidem tyto mozkové spoje zase rozpojí. Objevuje se především u schizofreniků a autistů, ale není to žádné pevně dané pravidlo. Povětšinou se to týká spíše žen, ale muži ji mohou mít taky. Údajně je to dědičná záležitost.

Více »

Těžký úděl alexithymika

Ke dni autismu přidávám takový odlehčený článek (který mám rozepsaný přes půl roku, lol) o takové zvláštní charakteristice, nebo spíše rysu, který se často objevuje společně s autismem – o emoční slepotě. To, co je u většiny lidí snadné, je pro některé lidi složité: rozpoznat a popsat vlastní pocity.

Náš uděl – úděl alexityhmiků – je kvůli tomu těžký.

Za prvé. Lidé nemají tušení, co ten pojem vlastně znamená. Když si chcete zadat do vyhledávače nějaký citát o nedostatku pocitů (který vás možná ani nedojme a jestli jo, tak to stejně ve výsledku ani nepoznáte), tak vám vyjede přesný opak. Milé. Alexi – co?

Více »

Synestezie

Pro člověka, který ji nemá, je hrozně těžké si něco takového představit. No, můžete zkusit LSD a zažijete to taky (ale nenavádím vás k tomu, jen jsem to četla na wikipedii, ano? 😀 ). Tomu se říká synestezie nepravá a ta trvá jen nějakou dobu po požití drogy.

Co je to synestezie?

Ve zkratce: jeden smyslový vjem podnítí druhý. Pravou (tedy vrozenou) synestezii má přibližně 4% populace (záleží jaký druh synestezie – některý je častější, některý je velmi vzácný). Nejprve se s ní rodíme všichni, ale přibližně kolem čtvrtého měsíce se většině lidem tyto mozkové spoje zase rozpojí. Objevuje se především u schizofreniků a autistů, ale není to žádné pevně dané pravidlo. Povětšinou se to týká spíše žen, ale muži ji mohou mít taky. Údajně je to dědičná záležitost.

~~~

Původně jsem si myslela, že se mi to vyhnulo, protože „neslyším barvy“ a „nevidím zvuky“, tak jsem dál po tom ani nepátrala. Ovšem nedávno o tom začala sama od sebe mluvit Sandra. „Tvoj hlas je slabo tyrkysový a vanilkovo-čokoládový. Preto som si dala pri prvom stretnutí sladké palacinky, kvôli tvojmu hlasu. A druhýkrát som ten šalát nedojedla lebo mi nechutil. Nepasoval mi chuťovo k tebe.“

Více »