Autism speaks nemluví za mě

Neměla jsem v plánu tento článek vůbec psát, protože Autism speaks je americká organizace, tudíž se nás její existence tak moc nedotýká. Bohužel ale v poslední době o ní slýchávám až moc a to ve spojitosti s novým krémem, který propaguje Matthew McConaughey na podporu Autism speaks. Ačkoliv jakýkoliv pokus o filantropii hodnotím kladně, nejsem zrovna nadšená z toho, když ani hollywoodská celebrita si nezvládne udělat osobní průzkum, aby se přesvědčila, jestli ono pomáhání není spíš škodění.

d6a2228789378dcd5bde8494f2b8a943e61ada3bde8f38f5d2526202d81f1b2a

Proč NE Autism speaks?

Continue reading „Autism speaks nemluví za mě“

Reklamy

Pro některé lidi by měly být kurzy soudnosti (a zdarma)

Když jsem před rokem napsala článek Hon na autisty, tak se na mě sesypala vlna kritiky. Jednak, protože se ho nikdo neobtěžoval pochopit – lidi si tam dofabulovali svoje domněnky, které ve výsledku měly stejnou logiku jako by mělo tvrzení „terorismus neexistuje“ (bodejď by dnešní maturanti neměli problémy, schopnost porozumět psanému textu klesá a začíná to od jejich rodičů). To, že to nezažíváte na vlastní kůži ještě neznamená, že se to neděje. Teď jsem nucena říct to svoje obligátní „já to říkala“.

Dostal se ke mně velmi… zvláštní článek, který obsahově byl na úrovni rozrušené extrémně emotivní mysli, která si svou frustraci a hořkost ze života vybíjí tím, že kope do lidí, kteří si svůj osud nevybrali. Nebudu konkrétně jmenovat, ale jedná se o jeden módní časopis a jeho redaktorku s inteligencí nula.

Jestli je něco, co zoufale postrádám u lidí, pak je to schopnost kriticky myslet. Je to věc, kterou by vás škola měla naučit (a mě i naučila, díky bohu za správný výběr školy!), ale nějak se to opomíjí. Zaráží mě ale fakt, že toto byla schopna ze své pusy pustit absolventka vysoké školy. Krásná reflexe dnešního školství.

Continue reading „Pro některé lidi by měly být kurzy soudnosti (a zdarma)“

Věty, které mě rozčilují (co lidi říkají o PAS), vol 2

Tento článek je pokračováním článků Top 12 výroků, které Aspergeři slýchávají často (a nenávidí je) a Věty, které mě rozčilují (co lidi říkají o PAS)Původně jsem nezamýšlela pokračování, ale lidi jsou poměrně „kreativní“, co se týče způsobů, jak ze sebe vypustit další a další perly, které nás (a tím nás myslím minimálně skupinu několika autistů) prudí. Ráda bych ještě připomněla, že na mém blogu existují pravidla, které se k tomuto článku taky vztahují.

Continue reading „Věty, které mě rozčilují (co lidi říkají o PAS), vol 2“

Věty, které mě rozčilují (co lidi říkají o PAS)

Sestavila jsem další seznam vět, které mě opravdu vytáčí do nepříčetnosti. Pokud nechcete, abychom se zbytečně pohádali, tyto věci si přede mnou, prosím, odpusťte 🙂
Zároveň žádné komentáře tohoto typu na svém blogu nebudu schvalovat.

6dd247f09d_100992849_o2
Tento obrázek je tu spíše proto, aby text nad perexem nebyl tak krátký… ne proto, že bych se chtěla odstřelit.

Continue reading „Věty, které mě rozčilují (co lidi říkají o PAS)“

Kdo je tu vlastně normální?

A co je vlastně norma? Četla jsem nedávno krásný nadpis „Občas zbije spolužáky. Je autista“. Až v samotném videu se dozvíte, že „zbil“ dva spolužáky, vždy v sebeobraně. Fascinuje mě, jak se spousta těch „normálů“ snaží jen prohlubovat propast mezi námi a nimi. Co z toho sakra můžou mít?

Na druhé straně, když jsem mámu upozornila  na fakt, že její pubertální syn začíná být velmi agresivní (jak verbálně, tak už i fyzicky – minule mě prakticky fyzicky napadl za to, že jsem neslyšela zvonek a neotevřela mu dveře), protože je neléčené ADHD, které nemá ani prakticky pravidelně pohyb, tak jsem byla seřvána, že to přeháním a že je to normální. Všichni kluci se v tomhle věku tak chovají a tím pádem je to v pořádku a normální. Žádné ADHD.

Continue reading „Kdo je tu vlastně normální?“

Ironie a vtípky

O autistech se říká, že nepoznají vtip a ironii. To ale není vůbec žádná pravda!!! Ano, já osobně jsem zmatená, když je někdo ironický často, jestli mluví tentokrát vážně, nebo ne.

Jasně… nejsem si vždy jistá a někdy opravdu si nevšimnu, že cosi proneseného bylo pronesené v nadsázce, ale „ruku na srdce“ – kdo ne?  Jste si vždy jistí, že někdo žertuje? Kolikrát jsem byla svědkem, když NT muselo jinému NT říct „to byl žert prosimtě“ a druhé NT zareagovalo „aha, tak to jo“.

Nerada bych byla opět nařčena z toho, že příliš generalizuju, ale všimla jsem si už delší dobu, že to vůbec není žádná pravda. Před jednou autistkou (která je tak jasná, že by jí diagnózu dali i laici) jsem použila ironii hned několikrát a vždy ji poznala. V našich AS skupinách na facebooku jsme skoro až nechutně ironičtí. Viděla jsem vlog jednoho Aspergera, který říká „my ironii ale poznáme, jen nevíme, jak reagovat“ a ostatní v komentářích mu to povrzovali. Jedna holka mi sdělila, že si není jistá ohledně podezření ohledně AS, protože vtipy a ironii pozná.

Continue reading „Ironie a vtípky“

Online seznamky

Ani nevím, co mě to popadlo, ale místo toho, abych psala bakalářku, nebo aspoň se mentálně přemlouvala, abych ji začala psát, tak jsem si stáhla několik online seznamek. Zjistila jsem totiž, se jedna AS právě takhle seznámila se svým přítelem. Já tenhle způsob seznamování se vždycky odsuzovala, jelikož vyvíjí na mě až moc velký nátlak a protože se mi zdá, že tam nikdo použitelný pro vztah se mnou (jen Bůh ví, jestli někdo takový vůbec někde existuje) nemůže vůbec být. Protože musí být trochu jako já. A pro mě je úmyslné online seznamování se zoufalost level 999. Takže se logicky ani nemůžeme najít.

Continue reading „Online seznamky“

Autismus není neviditelný (aneb ableismus v praxi)

Pořád slýchávám, že autismus je neviditelný. To je skoro základ každého článku o autismu, tak jako to, že to je porucha. Já sama bych to nazvala vcelku normální odchylkou jako je tmavá pleť, nebo homosexualita a že kdyby bylo na světě 98% autistů, tak by ty dvě procenta NTéček mělo naprosto stejný problémy v životě jako my… jenže o tom tenhle článek nemá být.

Ano, existují autisti, řekněme ty šedozónové mírnější případy, kteří jsou schopni docela slušně nafejkovat řeč těla a mimiku, že na pohled působí „normálně“ a prozrazuje je jen jejich chování.

Jasně, naše fyziologie není jiná jako u lidí s Downovým syndromem a ani nemáme rudé čočky a vyčuhující tesáky jako upíři. Přesto se nedá říct, že by ten náš syndrom byl přehlédnutelný.

Continue reading „Autismus není neviditelný (aneb ableismus v praxi)“

Není diagnóza jako diagnóza

Jedna psychiatrička řekla mojí mámě: „Ale pravý autisté působí vždy arogantně, i když se snaží.“

Je mi jasné, že tenhle článek může na někoho působit kontroverzně, ale není to jen můj názor a moje pozorování.

Představte si, že celý život máte masivní úzkosti a bojíte se cokoliv říct, protože můžete zcela nepochopitelně ranit vlastní matku, když prohlásíte na návštěvě na vysvětlenou, že drží dietu (a proto odmítá jíst pohoštění), anebo když každý vaše pitomý slovo je překrouceno. Když pronesete v obchodě „to je hezký kabát“ a dostanete jako odpověď hysterickou reakci, že máte sami šetřit a ne pořád jen vydírat (wtf, vždyť jste ani nijak nenaznačili, že si ho chcete koupit).

Prostě když se zeptáte na otázku A a dostanete odpověď B, načež si máte vydedukovat C. Potom přijdete na facebook a přidáte se do skupin, kde byste měli být pochopeni. Kde A bude A a ne B, nebo C. A přesto se tam najdou mraky lidí, kteří to překroutí a ještě na vás rozehrajou sociální hru, kterou nemáte šanci vyhrát.

Continue reading „Není diagnóza jako diagnóza“

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑