ADHD – projevy u mě

Normální

Rozhodla jsem se tento článek sepsat spíše pro vlastní ‚čistku‘ v hlavě a taky proto, že někteří lidé říkají, že se ADHD diagnostikuje dneska kdekomu (uznávám, sama jsem zažila případ klidného, soustředěného děcka, co prý mělo ADHD) a domnívám se, že konkrétní příklady ze života jsou trefnější než prázdné abstraktní fráze na wikipedii.

Hned na začátek musím podotknout, že já jsem se narodila s fyzickým hendikepem, což značně limitovalo mou hyperaktivitu, která se logicky začala transformovat do vnitřního napětí a neklidu, když jsem ji nemohla pořádně vybít někde u sportu. Každopádně i tak si myslím, že jsem vykazovala známky jasné nadměrné aktivity, ačkoliv jsem nikdy samozřejmě nevydržela proskákat deset hodin jako můj bratr.

Asi by bylo vhodné nabídnout příklad (přirovnání) toho, jaké je to mít ADHD: Určitě znáte ten pocit, kdy jste mírně podnapilí a myšlenky vám ujíždějí všude možně a máte problém je pochytat, nejste schopni se pořádně soustředit, svět venku je trochu vzdálený a máte občas neovladatelné záchvaty smíchu, nebo hněvu. Tak přesně takové je to mít ADHD, akorát, že se z oné „podnapilosti“ nevyspíte.

Pokračovat ve čtení

Reklamy

ADHD před spaním

Normální

Obvykle píšu spíše o PAS, nebo o mém životě obecně. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že bych mohla napsat článek o tom, jaké to v praxi je mít ADHD, jelikož osobně ADHD považuju za poměrně velkou životní komplikaci. A to zcela bez nadsázky.

Tento článek jsem začala psát před rokem a půl a protože mám problém dotáhnout věci do konce (což je taky mimochodem znak ADHD), tak zmizel mezi dalšími desítkami konceptů. Až nedávný rozhovor s jedním člověkem mě navedl na myšlenku, že bych ho konečně mohla dopsat. Ovšem nedá se přesně zaznamenat, co se člověku s ADHD děje v hlavě, když myšlenky tečou jako protržená hráz a do toho jsou ještě zaobalený různými smyslovými vjemy, synestezií a obrazovým myšlením.

Pokračovat ve čtení