Doma… doma? #podivínvanglii

Zrovna jsem dorazila do Česka. Cesta z letiště domů trvá delší dobu než samotný let. Ačkoliv je to pochopitelné, stejně mě to nutí k smíchu. Letadla jsou v tomhle zázrak. 

Continue reading „Doma… doma? #podivínvanglii“
Reklamy

Večírek a nadcházející Vánoce #podivínvanglii

V pátek jsem byla pozvaná ke spolužačce a jejímu přítelovi – oba jsou ze Singapuru – do bytu na takový „vánoční večírek“. Uvozovky proto, že to vysloveně stylizované do vánoční atmosféry nebylo přesto, že jsme si dávali dárky. (Já si vylosovala hrníček s fakáčem.)

Continue reading „Večírek a nadcházející Vánoce #podivínvanglii“

Má první návštěva #podivínvanglii

Zrovna, jak jsem začala psát, mi tak došlo, že jsem tu už druhý měsíc. Na jedné straně se mi zdá jako neúměrně krátká doba, že jsem tu zcela jistě delší dobu, ale je fakt, že dvouměsíční školní prázdniny se mi vždycky zdály nekonečnější než celý školní rok.

Continue reading „Má první návštěva #podivínvanglii“

Sociální život a vztahy #podivínvanglii

Čtenáři, v první řadě bych chtěla poděkovat, že mě čtete. Za poslední měsíc mi vyskočilo několik nových lajků na facebooku. Když jsem zakládala svůj blog, neměla jsem v podstatě žádné ambice, aby ho četlo víc jak 10 lidí, nemyslela jsem si, že to někoho z vás mohlo zajímat. Taky jsem neměla nikdy ambice se snažit o nějakou osvětu, pouze o produkci svých osobních názorů a postřehů, ale fakt, že psychologie, kterou studuju, je tu na úrovni medicíny 19. století a že jsem v komunitách, mě přinutil aspoň občas sepsat něco mimo čistě osobní zážitky.  Jednoduše mě těší, že mám vůbec nějaké čtenáře a často přemýšlím, jak asi vypadáte… myšlení v obrazech někdy může být složitá věc. 🤷‍♀️

Continue reading „Sociální život a vztahy #podivínvanglii“

První měsíc #podivínvanglii

Mám za sebou už víc jak měsíc v Anglii a myslím si, že se mi povedlo se adaptovat. Momentálně jsem ve stádiu, kdy nemám pocit, že by mi cokoliv chybělo, případně, že by angličtina byla problém. Samozřejmě, je to cizí jazyk a je pro mě náročnější v něm mluvit, ale rozumím bez problému a to je, podle mě, ta nejdůležitější věc v cizí zemi.

Continue reading „První měsíc #podivínvanglii“

Státnice… konečně

Už jsem ani nečekala, že to kdy napíšu, ale stalo se – podařilo se mi úspěšně dokončit vysokou školu a získat titul Bc.! Jak jsem zmiňovala v několika starších článcích: musela jsem o rok „prodlužovat“. Měla jsem problém s učitelkou na lingvistiku, jejíž chování bylo velmi... ne zrovna vhodné. 

Continue reading „Státnice… konečně“