Vyjádření k nedávným událostem

Možná jste někdo zaregistroval jistou kontroverzi, kterou jsem tak trochu způsobila já. Říkám „tak trochu“ schválně, protože ačkoliv jsem napsala článek, který nebyl úplně neškodný, vadil jen pár lidem. Vše jsem ale ve svém článku vysvětlila a to, že nastavil zrcadlo některým lidem… nuže, to už se stává. Říká se tomu projekce. Nicméně to nebyl úmysl, ačkoliv jsem něco takového očekávala. Mám tu ale hodně prokliků z ATYPu, a proto jsem se rozhodla sepsat svůj pohled.

Vzhledem k tomu, že kvůli němu měli/mají problémy i lidi, kteří s ním nemají nic společného, chtěla bych vás jen poprosit – vás čtenáře mého blogu, abyste nedělali unáhlené závěry. Lidé, kterých se můj článek dotkl, začali být velmi pomstychtiví a ukázalo se, že nás – autisty – v uzavřené skupině měsíce šmírovali a udělali si screenshoty, které potom vynesli ven a bavili se na náš účet, zatímco my jsme se ani nemohli moc bránit. Myslím si, že už samotný fakt, že nás tam šmírovali a vše si radši fotili dopředu o nich říká víc než dost. Kdyby se jednalo jen o běžný konflikt, tak bych si ani nedala tu námahu sem o tom psát, ale tohle je příliš. Naštěstí pro nás je takové jednání nezákonné.

Více »

Reklamy

Narozeniny, Vánoce, dárky

Už jsem na svoje poměry relativně dlouho nic nepřidala na blog, zvlášť osobního. Mám totiž práce nad hlavu. (Což v překladu znamená především sledování seriálů. No dobře a taky psaní článků pro ATYP a do nové práce.)

Mít narozeniny krátce před Vánoci je těžké. Z nějakého, pro mě nevysvětlitelného, důvodu, se kamarádka, kterou znám dlouhé roky, rozhodla, že mi dá dárek. Nejen ona, ještě další dvě, což mě nepřestává šokovat a já přemýšlím do jakého vesmíru jsem se to probudila. Chápejte, jednou jsem neměla vůbec žádnou oslavu narozenin, protože nikdo nepřišel a nebýt příbuzných, tak opravdu nemám nikoho s kým svou existenci „oslavit“. Opravdu. Zároveň se mi jednou stalo, i přestože bylo povinné losování ve škole, kdo koho obdaruje, že jsem zůstala jako jediné dítě bez dárku k Vánocům. Prostě té divné holce nikdo nic nedal. Bohužel, chudý sociální život autistů není mýtus.

Více »

Novinky za září a říjen

Pravidelný čtenář mých příspěvků chtěl, abych napsala nějaký další. Tak tady ho máš. Ale nevím, jestli se ti bude líbit, protože v zásadě neobsahuje hlubší informativní hodnotu.

V poslední době, protože mám hodně času, se mi v hlavě točí silný uragán. Původně jsem měla být už měsíc v Anglii, ale to se o rok posouvá kvůli problémům ve škole. Ty už jsou naštěstí zažehnány, takže brzo jdu ke státnicím. Ale stejně to dopadlo tak, že mi rektor musel vyměnit učitelku, protože ta „moje“ se neobtěžovala se mnou komunikovat, abych si mohla jít konečně napsat test.

Ještě před nedávnem jsem si myslela, že když zmizím z naší země, tak mi bude líp. Potom, když jsem se dostala do kolotoče vyplňování formulářů a zjištění, co mě po příletu čeká, se mi udělalo mdlo. Nakonec přišly volby a výsledky mě přesvědčily, že v této zemi opravdu není místo pro mě. Komunisti sice oslabili, ale stejně – který idiot je může volit? A to nemluvím o zbytku stran, ačkoliv samozřejmě z pohledu voličů, kteří se nechají nachytat na jednu sociopatickou koblihu a nafouknutou paranoidní bublinu pitomce, který slibuje doslova nemožné věci (jako vážně, jak si chcete obhájit zákaz jednoho náboženství, zatímco jinde proběhly církevní restituce?), jejich rozhodnutí má svou zvrácenou logiku. Nedostatek informací, konformitu a absenci analytického uvažování. No nic, politiku nebudu rozpitvávat, protože pak bych jen těžko věřila, že v ČR je průměrné IQ 98.

Více »

Hledání bytu

Jak už jsem zmiňovala v předchozím článku, vracím se zpátky do Prahy. S Malahan jsme se domluvily, že se pokusíme splašit nějaký byt, jelikož se mi doma nechce zůstávat; jednak už jsem poslední tři roky pobývala spíše v Praze, takže jsem si zvykla na určité vymoženosti jako například, že můžu jít do kina, či do restaurace (ovšem vzhledem k těm cenám, to aby člověk pomalu platil svými orgány, nebo máslem).

Včera v noci jsem měla takovou chvilku, kdy kromě toho, že bylo všude potemnělo, tak se mi potemnělo i v mozku a náhle mi připadala hrozně vtipná představa, která v půl jedný ráno málem vzbudila celý byt, když jsem chytila v koupelně záchvat smíchu, jak by bylo úžasný, kdyby existovaly dva totožný jazyky se stejnou gramatikou a slovní zásobou, která by ale znamenala něco úplně jinýho – například, kdyby ‚koitus‘ znamenal třeba ‚dobrý den‘:
„Dobrý den, vy jste tady na ten pracovní pohov -“
„Koitus -“
„Cože???“

Více »

Je to jinak

Vracím se zpátky do Prahy. Původně jsem měla touhle dobou o týden později odlétat do Anglie, ale protože nemám uzavřený třetí ročník kvůli jedné učitelce, která zápočtovou zkoušku rozdělila do tří částí, zároveň ale není schopna reagovat na první tři, stále ještě zdvořilé, emaily a tím pádem nemůžu jít v pondělí ke státnicím, tak se odkládá i moje studium psychologie ve zahraničí. (Dokonce to zašlo i tak daleko, že se do toho vložila máma, která mi vždy vysvětlovala, jak je každý učitel svatý.)

Více »

Vánoce, Silvestr a tak

Den před Vánocemi se mi stala dost divná a nepříjemná věc. Tedy, nepříjemná je dost slabé slovo. Zjistila jsem, že se nějaký kretén pokusil mě a jednu mou AS kamarádku rozdělit, tím, že udělal fotomontáž nějakých falešných screenshotů, kde ji údajně pomlouvám. Věřili byste tomu? Já myslela, že se tyhle věci dějí jen ve stupidních telenovelách, nebo béčkových seriálech. Když jsem se to dozvěděla… no, popisovat to tady nebudu. Bylo to příšerný. Dokážete si představit to zoufalství, když netušíte co se děje, proč se to děje, proč jste vlastně ti špatní a kterého hada si hřejete na prsou? Když vám ta osoba nevěří, že nic takového neexistuje, odmítá s vámi rozumně komunikovat, a úplně to dojebe už tak křehký vztah mezi dvěma velmi nedůvěřivými autistkami s dost špatnými zkušenostmi s lidma?

Nakonec jsem zjistila, že ten důvod nebyl zničit mě. Ale ji. Ten zrádce mě zjevně chtěl mít jen „pro sebe“ a tak takhle zaútočil. Prý nějaký můj kamarád, nebo kamarádka. Prý někdo, kdo mě má rád. Chápete to? Žárlivost? Jak mi vysvětlila moje jiná kamarádka; takhle se nechová člověk, kterýmu na vás záleží. Kdyby mě měl rád, tak by něco tak odpornýho neudělal. Nejradši bych ho stáhla zaživa z kůže a veřejně pranýřovala. Nejprve jsem si myslela, že se to urovná, ale upřímně… zdá se mi, že tohle už nepůjde napravit. Jen pomalu pozoruju, jak přicházím o další kamarádku a nevím, co s tím mám dělat. Je mi do breku. Zatracený sráč.

Ovšem, takovou věc nechci nijak zvlášť řešit veřejně, takže žádné detaily tentokrát nečekejte. Jí se to moc nelíbí, ani se jí nebude líbit to, že jsem celý tenhle incident tady vůbec zmínila. Ale to já jsem to ze sebe potřebovala dostat, však nejde jen o ní.

Jak to dát do pořádku?

Více »

Fantastická zvířata a kde je najít (aneb jiný nadpis mě nenapadl)

Právě jsem přišla z kina. Kina jsem obecně mívala ráda, ale občas ve mně zažehnají úzkost; potemnělý sál, příliš mnoho lidí, extrémní hlasitost a příliš velký a rychle se pohybující obraz. Moje bývalá spolubydlící dostala panický atak a tak krátce po začátku filmu vyběhla pryč a už se nevrátila. Jen stěží se mi podařilo nějakým záhadným se způsobem uklidnit, abych ho nedostala taky, ale přesto jsem po konci filmu ihned zmizela z kina a kvapným krokem šla domů jako kdyby bylo jedenáct v noci a já měla v patách úchyláka.

Já mám totiž hrozný, šílený strach z lidí, co ztratí sebekontrolu (díky úzkosti, panice, alkoholu, drogám) a pak sama mám těžkou úzkost, ne-li rovnou totální meltdown.

Závidím svým spolužákům to, že jsou zdraví. A tím nemyslím to, že jsou to očividně klasičtí neurotypici, protože PAS prostě není nemoc, to ani omylem. Ale mám na mysli to, že nezápasí se sklony k OCD, depresím a bipolární poruše, že nezápasí s úzkostmi, s panikou, derealizací a depersonalizací, alexythimií, která způsobuje psychosomatózu, s poruchou pozornosti a někdy až přehnanou impulzivitou vyhnanou do agresivního chování. (Než náhodou podotknete, že oni ale mají taky svoje problémy, tak ano, to vím taky, děkuju. Ale jejich problémy jsou prostě běžné a tudíž i snadněji řešitelné.)

Více »