Báseň

Rozhodla jsem se, že se zase zkusím trochu víc věnovat psaní pro svoje potřeby – nejen články na blog, ale chtěla bych někdy dopsat svůj scénář a povídky. A tak jsem napsala po několika letech báseň. Krátkou, ale upřímnou – protože skutečně reflektuje, co se mi honí v hlavě.

Dívám se na ty známé tváře,
v oblaku mlhy,
a dochází mi,
že už jsou dávno pryč, jako záře,
uprostřed tmy,
tam daleko daleko na periferii oblohy.

Čas neúprosně bije,
a vítr za okny nemilosrdně vyje,
do rytmu mé arytmie.

Kdo kam míří a kdo tu žije,
umřela má fantazie…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.