Psychologie je věda

Tak jako vždy po nějaké době, jsem se rozhodla udělat „podzimní úklid“ na blogu. Poslední byl na jaře, kdy na pár dní byl blog taky mimo provoz, abych nějaké články/rubriky smazala, některé upravila a nějaké přidala. Však mě znáte, jaká jsem nestálá. 😀

Do toho jsem se opět musela nedobrovolně zabývat jedním člověkem s narcistickou poruchou osobnosti, který je námi už dlouhé měsíce posedlý (vlezl nám do chatu na FB, stále si nás hledá na sociálních sítích, píše dlouhé „eseje“, leze mi na blog, píše útočné zprávy) a obtěžuje nám život svou jedovatostí, dětinskou žárlivostí, ale zároveň není dostatečně mentálně zralý, aby pochopil, že by neměl až tak provokovat, protože se z Facebooku dají celkem snadno vytáhnout IP adresy konkrétních počítačů, které se do něj kdy přihlásily. Tato záležitost stále ještě není dořešená. Jejda. A to, co dělá teď, je klasifikováno jako obtěžování.

Znáte takové ty lidi, kteří vytrhávají informace z kontextu, často jim ani nerozumí, co je tím myšleno, vymýšlí si, jsou marniví a nespravedliví, překrucují, stále útočí, ale potom ve výsledku ze sebe dělají oběť, když se na ně vykašlou lidé, kteří by jim měli být nejbližší, protože už je jednoduše nesnesou? Například kamarádi, partneři/milenci… Jo, to je přesně ono. Ale to víte, s toxickými lidmi je to tak je s hov*em na botě. Když si už konečně myslíte, že jste se ho zbavili, stejně stále někde smrdí…

Když už tu řešíme ty poruchy osobnosti, narcismus a toxické lidi, přivádí mě to k podstatě článku: k psychologii jako oboru. Většina lidí – když se zmíním, že studuju psychologii -, si představí humanitně zaměřeného studentíka, který nevěděl co se sebou, tak si našel nějaký sranda obor, který má k opravdové vědě hodně daleko. Stačí si přece přečíst, že lidé mají emoce a jaké emoce to jsou a tím je vymalováno. A každý je tak nějak psycholog jen z podstaty lidského bytí. Když k tomu ještě dodám, že ji studuju v angličtině na univerzitě v Británii, tak se většina jen utvrdí, že jsem humanitně zaměřena, protože ovládat jazyky v laickém pojetí automaticky znamená neovládat matematiku, logiku a statistiku. Pravda ale nemůže být víc vzdálená. Psychologie je asi jeden z nejvíce multidisciplinárních oborů, které vůbec existují. V psychologii se propojuje neurobiologie, chemie, historie (konkrétně antropologické poznatky, vývoj člověka a mozku), lingvistika (jak řeč ovlivňuje chování, že v cizím jazyce jsme méně emotivní atd.), matematika a statistika, výzkumné metody (což se silně váže na logické a kritické myšlení), psychopatologie a ano, v neposlední řadě – to co napadne většinu lidí – vývojová a sociální psychologie. Ale tyto poslední dva předměty jsou zastoupeny úplně nejmíň.

Protože se jedná o vědecký obor, psychologie se primárně specializuje na fakta: na neurobiologii a s tím spojené chemické procesy (hormony, elektrické impulzy atd.) v mozku a celém těle a na výzkumné metody, statistiku. Zajímavým zpestřením je pak toto vše studovat ve svém nerodném jazyce. V jazyce, který jste se začali skutečně a hlouběji učit až na „první“ vysoké. Ostatně nebudu se tajit tím, že když jsem se hlásila na angličtinu a pedagogiku na bakaláře, anglicky jsem uměla jen jakž takž a zachránil mě test studijních předpokladů a osobní pohovor. Ještě teď se mi v hlavě živě vybavuje, jak mě rodiče v Egyptě nutili mluvit s cizími muži a dětmi, co si chtěli pokecat, abych si aspoň trochu procvičila angličtinu. Můj Asperger vážně docela trpěl. Nevím o čem se bavit s cizími lidmi, nejsem stavěná na tlachání o ničem.

Nicméně, to jsem poněkud odbočila. S jednou známou – mimochodem astrofyzičkou a doktorkou matematiky – jsme se už na jaře bavily, jestli by nebylo strategické se nakazit koronavirem hned, dokud je lékařská péče bez problému dostupná, a vybudovat si tak imunitu až přijde druhá, horší, vlna. Nakonec jsem do téhle ruské rulety vážně radši nešla: nemůžete vědět, jak se vaše tělo zachová. Je vaše imunita dostatečně dobrá, nebo až příliš dobrá, že samu sebe neukočíruje a zachová se jako při alergické reakci a půjde reálně o život? Nebo je mizerná? Kdo ví… Ostatně už od začátku jsem měla ohledně promořování pochybnosti, které se ukazují býti validní, jelikož není tak docela jisté, jak dlouho vybudovaná imunita proti covidu vydrží. Proč zase ten koronavirus proboha zmiňuju? Kdo právě aspoň trochu rozumí matematice a lidskému chování (tedy psychologii), musel jednoznačně předvídat, že je velké riziko, že se to celý rozsype jako domino: že lidé už budou unavení různými příkazy, budou je vnímat jako útok na svou integritu a jakmile uvidí, že čísla klesají, nespojí si je s nutnými opatřeními – které je potřebné zachovat. Babiš se chtěl zalíbil před volbami (další zajímavý psychologický fenomén), všechno zrušil a český švejkovský národ se bez přemýšlení a vlastního úsudku zachoval nezodpovědně (ano, já vím, jsou výjimky, ne každý je nezodpovědný a ano, i já jsem 2x ujela, jednou z toho, když jsem šla kamarádce svědčit na svatbě). V létě jsem chodila často po doktorech a sami doktoři mě nutili si sundat respirátor, že se mě prý nebojí. To ponechám bez komentáře.

Lidský mozek je takový, že nedokáže intuitivně věřit výpočtům a dá se snadno oblbnout tím, čemu věřit chce v zájmu ochrany vlastních emocí. Narcis bude vždy věřit tomu, že má nárok jen na to nejlepší a že jej všichni někde uvnitř obdivují, protože se přece vymyká svou inteligencí, krásou a povahou; a to i ve chvíli, kdy bude konfrontován s realitou – třeba rozchodem, nebo výsledkem IQ testu, nebo zrcadlem -, která se od jeho představ liší. Člověk, který se rád pasuje do role oběti, si vždy namluví, jak ho každý šikanuje a chce mu ublížit, i když dostane velké množství důkazů vyvracející jeho tezi. Ty vždy zpochybní, protože by ho donutily přehnotit svůj dosavadní postoj a ona je ta role oběti svým masochistickým způsobem příjemná, protože se tím může zase utvrdit ve svých egocentrických myšlenkách, jak jiní lidé existují jen proto, aby mu mohli nějakým způsobem škodit.

A protože se lidé aktuálně cítí být obětí Číňanů / vyfabulované nemoci, kterou si EU vymýšlí, aby nás Bill Gates mohl očipovat (jo, to vážně nedává smysl, máte pravdu) / zlé vlády, která chce, aby se jim rozpadly rodiny a podniky / rýmičky,… dopadli jsme tak, jak jsme dopadli. Tak, jak se dalo čekat. Lidský mozek je záhadný a stejně neprozkoumaný jako vesmír, vědci se přou o to, o čem vlastně máme míň znalostí: o vesmíru, nebo o mozku? Mozek dokáže sám sobě racionalizovat i sebevětší kravinu a rád věří hoaxům, protože poskytují falešnou jistotu v době vytržené ze zajetých kolejí… a další záludnosti. A úplně nejzajímavější je, co mozek dokáže udělat sám se sebou při honbě za penězi; například je schopný předstírat lásku k někomu, ke komu ji doopravdy necítí, jen protože má peníze. Abych tedy odpověděla: za mě je určitě záhadnější mozek. Proto tu máme matematiku, proto tu máme statistiky a vědu jako takovou. A psychologie toto vše propojuje dohromady.

V rámci seminářů jsme sledovali mozkové vlny spolužáků na EEG. Měli jsme i přístup k přednáškám například z Yale, Harvardu, sledovali jsme videa – pitvu mozku – z MIT. Pracovali jsme se stejným matematickým programem, se kterým pracují i například fyzici. Obor psychological sciences je akreditovaný britskou psychologickou společností, která zastřešuje veškeré osnovy, proto je v tomto případě celkem jedno, jestli jej člověk studuje na Oxfordu, Cambridge, anebo na nějaké malé neznámé univerzitě. (Dostala jsem se na tři, vybrala jsem si tu nejprestižnější z nich, novou budovu naší fakulty před dvěma roky otevírali princ William a vévodkyně Kate.) Takže ne, psychologie není obor „odpadlíků“, kteří si chtěli prodloužit studentský status. Přiznávám, že netuším, jak se psychologie vyučuju v ČR (a osobně o úrovni kvality dost pochybuju), ale minimálně v zahraničí jsou psychologové (psycholog, terapeut atd. není totéž!) vědci jako všichni ostatní z jiných oborů, co dělají výzkumy a pracují s daty a statistikou. A nejen s lidmi.

Když už jsem tu zmínila koronavirus, pěkně nám všem zavařil, že? S manželem jsme se museli přestěhovat do Prahy, což, ano, nebyl náš původní plán, ale člověk míní a koronavirus mění. Původně jsme plánovali z Belgie plynule přejít do Anglie, ale místo toho jsme skončili na Slovensku. Situace se přes léto bohužel výrazně nezlepšila, po Británii stále po různu probíhá lockdown, úřady téměř nepracují, a proto by bylo extrémně složité za těchto okolností se tam usadit. Původně jsem chtěla pokračovat ve „studiu“, najít si nějaký doktorský PhD program / vědecký výzkum, ke kterému bych se mohla připojit. Ale není všem dnům konec…

Rodiče se mi smějou, že jsem trochu blázen. Že se z grafika „flákače“ ze střední stává vědec. Nejdřív dvoobor v Praze v angličtině, potom tříletý magisterský program přímo v Británii smrsknutý do roka a půl… Ale myslím, že nejsem až takový „blázen“ jako jedna z mých kamarádek, která se kromě studia na dvojoborovém magistrovi, rozhodla ještě nastoupit na kriminalistiku. 😀 Tak ano, červený diplom jsem se svou roztěkaností nezískala, ale aspoň jsem si svou závěrečnou práci napsala sama. Dokonce jsem i dostala nabídku psát vysokoškolské práce jiným. Tu jsem pochopitelně odmítla, nevzdělanost nikdy podporovat nebudu. (Tím nechci říct, že by někdo, kdo nemá VŠ titul, nebo VŠ z nějakého důvodu nedokončil, byl méněcenný, jde jen o princip. Buď uděláš vše sám, anebo prostě nemáš titul.)

Závěrečná (například bakalářská) práce je ve výsledku největší a dost možná vlastně jediný ukazatel schopnosti samostatně a kriticky přemýšlet, jakákoliv zkouška na vysoké v našich česko-slovenských kruzích je memorování a následné papouškování informací bez hlubšího porozumění a kontextu. To je jedna z věcí, které se ty nejlepší univerzity ve světě chtějí vyhnout a zkoušky skládají primárně z esejí, různých menších vlastních studií (sama jsem jich dělala několik, různé kvantitativní i kvalitativní výzkumy, case studies atd.) a z otevřených otázek prolínajících několik témat a vlastně i oborů. Ale o tom, jak to vlastně probíhalo na univerzitě v Británii, napíšu podrobnější článek.

Když si po sobě čtu, co jsem napsala a snažím se, jako vždy, povysávat všechny překlepy a gramatické nesmysly po tom, co se mi myšlenky opět rozběhly hodně rychle, článek se zdá být dlouhý oproti tomu, co vídám u jiných blogerů. Takže radši končím, nebo mě nikdo číst nebude, lol.

Mimochodem, když už jsem tu zase nakousla covidí tyranii (já vím, je to otravný), musím sdílet tento článek. Je dlouhý, ale opravdu hodně dobrý, zajímavý a dobře vysvětlený i lidem, kteří se v těchto tématech (exponenciála, reprodukční číslo, šíření epidemie atd.) vůbec neorientují. Jestli se chcete něco zajímavého dozvědět, šup na něj!

4 komentáře: „Psychologie je věda

  1. Docela by mě zajímalo, jestli se s narcismem dá něco dělat. Ale asi moc nedá, protože ti lidé si vůbec neuvědomí, že s nimi něco je. Klidně může být podle nich pošahaný celý svět, stejně jim to není divné. No, co na to říct. Dotyčnému člověku buď vlezl covid už na mozek, nebo je zralý na psychiatra. Předpokládám, že se nejedná o dítě, takže bych čekala, že v tomhle věku se už lidi umí chovat rozumně. Děsivé.

    To se mi líbí

    • No, jak to řekl jeden zahraniční psycholog (na jméno si nevzpomenu), poruchy osobnosti jsou mnohem pervazivnější než všechny ostatní potíže/odlišnosti právě proto, že s tím postižení odmítají cokoliv dělat, chyba přece nikdy není na jejich straně…

      To se mi líbí

  2. S tým, že so mnou niekto bol vo vzťahu kvôli osobnému prospechu z neho som sa bohužiaľ stretla na vlastnej koži. Ďakujem, už neprosím. Fakt sa čudujem, že tých ľudí hanba nefackuje. By ma zaujímalo čo majú v hlave. Toľká pretvárka po celé roky…hnus.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.