Způsob relaxu není důvod k odsuzování, i když se dívám na hlouposti

Občas – ale skutečně občas, spíš bych řekla až výjimečně – sleduju seriály a pořady, které jsou buď skutečně stupidní, nebo jsou považovány za stupidní, protože například spadají mezi takzvaně nekonečné seriály a telenovely, kde se často i celkem slibný námět potopí přílišnou délkou příběhu a natahováním. Někdy si pouštím i youtuberky, které vlastně nepovídají o ničem jiném než o tom, co si koupily a uvařily, ačkoliv mě to vůbec nezajímá.

Kdykoliv někomu svěřím, že se sem tam podívám na nějaký ten díl Ordinace, Slunečné, Nebezpečných vztahů nebo různých romantických filmů a telenovel, dočkám se jen nepochopení a především: odsuzování. „Však je přece tolik kvalitních pořadů a seriálů, při kterých člověk nemá pocit, že mu klesá IQ“. Podobná předpojatost mi připadá hloupější než kdejaká Ordinace. Neklesá mi IQ.

Vůbec mi nejde o kvalitu, spíš naopak. Z kvalitní tvorby je mi často psychicky špatně, jelikož se obvykle zabývá těžkými a seriózními tématy, které nutí do přemýšlení. Mně jde jen o to jediné – o relaxování, o psychické uvolnění. Jde mi o to být schopná částečně vypnout myšlení a z toho plynoucí stres a jeho následky.

Někteří lidé pociťují relax, když můžou jít na svůj oblíbený koncert, socializovat se s blízkými kamarády, případně si udělat nějakou párty s velkým množstvím alkoholu na pronajaté chatě. Pro mě jako pro Aspergera jsou podobné aktivity nemožné: jsem smyslově přecitlivělá, nemám ráda lidi, co požívají návykové látky, znepokojuje mě jejich chování pod vlivem… a tudíž i právě proto nemám příliš přátel. A těch několik, které mám, žije daleko.

Jiní lidé relaxují tak, že se projedou na kole, zaběhají si, nebo se přidají do nějakého kolektivního sportu. Nebo si naopak ničí zdraví kouřením cigaret a vodní dýmky. Pro mě jako pro kardiaka je to nemožné: sportovní aktivity mě rychle vyčerpají a zdravější* lidé pro to nemají pochopení. Což má opět negativní vliv nejen na můj sociální život, ale i na pravidelný příliv endorfinů a tedy i na stabilitu psychického zdraví (endorfiny, tedy hormony štěstí, se vylučují do těla primárně vyšší mírou fyzické aktivity).

Sečteno a podtrženo, asi je vám jasné, že moc způsobů, jak se uvolnit a „vypustit páru“, mi nezbývá.

Jasně, můžu si zahrát Sims, zasouložit si, případně napsat nějaký článek na blog, jenže psaní pro mě není vždy automaticky uvolnění: kolikrát se zaseknu uprostřed článku kvůli obavě z nesprávného vyjádření myšlenek a následného nepochopení, což někdy vede k vnitřní tenzi. Ani cestovat se nedá každý druhý týden, a kdyby se dalo, i to s sebou ve výsledku přináší určité množství stresu.

Jediný, skutečně jediný způsob, jak se mi daří na pár hodin vypínat negativní myšlenky a pocity, když procházím složitějším obdobím, je sledování nenáročných, předvídatelných blbostí. Daří se mi nemyslet na to, co mě tíží, protože buď nevěřícně kroutím hlavou nad těmi „dech beroucími“ příběhy v Nebezpečných vztazích, nebo mě fascinuje, jak hlavní záporák v Dila Hanim může ne jednou, ale dvakrát přežít pokus o rozstřílení na cedník. Anebo proč je hlavní hrdinka v Larin Izbor 100 dílů nerozhodná, koho si má vybrat. Pochopitelně, že nikdy nevydržím sledovat tolik dílů, nejsem blázen a vážně nemám tolik volného času. 😀

Neočekávám od toho nic jiného než absolutní bizarnosti a přesně to vždy i dostanu. Proto je tento typ trávení času – u hloupostí – předvídatelný, na rozdíl od všech vysoce hodnocených seriálů a oscarových filmů. A to mě uklidňuje. To je relax. Nedělá to ze mě primitivního a povrchního člověka, naopak běžně bývám okolím považována za tu příliš přemýšlivou a analytickou osobu, co se neumí uvolnit. A proto okolí nedokáže pochopit, jak občasné sledování čehokoliv, co nemá na čsfd přes 60% a má inteligence může jít ruku v ruce. Ale to se přece nevylučuje, každý má svůj způsob, jak se uvolnit. Někdo je silný kuřák, někdo je závislý na sexu, někdo se jde vyběhat okolo sídliště, někdo sní celý dort během půl hodiny… A já ráda žasnu u televize. 🤷‍♀️ (Ano, mám televizi. Za to nemám Netflix, ani HBO Go, Hulu a podobně. I to je v dnešní době naprosto divný a odsouzení hodný úkaz u člověka mého věku.)

A já jakožto autista, který je pod neustálým tlakem chaotického přehlcujícího neurotypického světa a zároveň má nezanedbatelné zdravotní obtíže, které stres výrazně zhoršuje, potřebuju nějaký ventil a útěk před negativními emocemi. Pro mě je to skutečně jen jeden z velmi mála způsobů, jak aspoň trochu odpočívat.

(Samozřejmě, že i já mám svoje limity. Mám ráda fikci, reality show typu Výměna manželek, Vyvolení apod. je mimo moje chápání. A pochopitelně i sleduju normálnější tvorbu, včetně dokumentů, to jen aby bylo jasno. Ovšem ty pro mě vážně nejsou relax ani vzdáleně, u nich neumím „vypnout“ a odreagovat se.)

~

*Úmyslně píšu „zdravější“, jelikož v dnešní době není nikdo doopravdy zdravý, přesto jsou lidé, kteří jsou na tom pochopitelně líp než já.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.