COVID je průšvih a ne chřipka

Přesně 4 roky zpátky jsem založila tento blog. Popravdě je tento blog asi jediný ze všech mých blogů na kterém jsem vydržela tak dlouho aktivní, ale to jen z jednoho jediné důvodu: kvůli vám, mým čtenářům. Takže za to díky a doufám, že nám to ještě dloooouho vydrží. 💙

Ale zpět k tématu. Hned úvodem bych chtěla zdůraznit, že nechci jakkoliv naznačit, že to, co vlády dělají ve snaze zastavit koronavirus, je zbytečné, nebo naopak nedostačující. Nejsem v pozici, abych něco takového hodnotila, faktem je, že to nemají vůbec jednoduché a to především kvůli svým bezohledným a sobeckým občanům.

Už v předchozím článku jsem se rozčilovala nad lidmi, kteří vycestovali do Itálie, když už věděli, že se ten COVID šíří celkem rapidním tempem (opět máte mé ironické poděkování), anebo lidi, kteří se tam chystali vycestovat, protože „budou prázdné sjezdovky“. A samozřejmě největší díky patří lidem, kteří se rozhodli přijet těsně před tím, než se zavedla povinná čtrnácti denní karanténa, anebo ji nedodržují. Ale abych si nestěžovala jen na české občany, na Slovensku se zavřely školy dřív než v Česku a hodně Slováků to pochopilo jako výzvu k cestování a shlukování se do velkých skupin. A tak se začaly přijímat čím dál tvrdší opatření.

Které se dotýkají i nás „cestovatelů“. S mužem, jak se zdá, jsme skončili v Belgii, museli jsme pryč (z velké části právě kvůli COVID-19) a já se tam dokonce ani jako český občan momentálně nesmím vrátit, tudíž není vůbec nad čím spekulovat. (Náš plán sice vždy byla vždy Velká Británie, do které se musíme dostat do konce tohle roku, takže se modlím, aby COVID do léta odtáhl do pi*e, abychom to stihli.) Nicméně jsme se teda museli vrátit na Slovensko, oba jsme bez práce, bez finančního toku a mě k tomu všemu ještě trápí nedokončená disertační práce. Oba jsme si chtěli dočasně, než se přesuneme do Anglie, sehnat na Slovensku práci, nějakou krátkodobou výpomoc, když se tento nový SARS ještě nezdál být takovým průs*rem.

Muž dokonce i odepsal na inzeráty v Česku a vypadalo to nadějně. No a v tu chvíli Slovensko uzavřelo hranice. Podle aktuální situace bude muset manžel zrušit pohovory v Česku, protože ve chvíli, kdy by opustil hranice Slovenska, musel by povinně do čtrnáctidenní karantény. S takovou by jen těžko dojížděl za prací. A já do Česka minimálně měsíc nesmím vůbec, nesmím opustit hranice Slovenska, jinak se nedostanu zpátky. Ale právě proto, že ani jeden z nás nechodí do práce a nejsme v epicentru, v Bratislavě, jsme tu v celkem značné izolaci, kterou bych u rodičů, kteří se zrovna (snad natruc!) rozhodli jezdit do práce autobusy, samozřejmě neměla. Protože mám ale nemocné srdce a časté problémy s dýcháním, je pro mě zásadní nepřicházet do styku s lidmi, kteří přichází do styku s velkým množstvím lidí. Jinými slovy: aktuálně se nemůžu vrátit za rodiči do ČR. Naštěstí to zatím není třeba, zásobu léků na srdce mám až na tři měsíce, jelikož si na to dávám pozor, uf.

Kvůli tomu, že bych se nedostala zpátky do mého aktuálního domova na Slovensku, která je pro mě po rozpadu Československa vlastně cizí země, nemůžu navštívit rodiče a ostatní příbuzné v Česku. Ještě před pár dny, než ohlásili první nakažené na Slovensku, jsme plánovali výlet do Vídně. Ten jsem stopla, protože se v Rakousku objevily případy nákazy. Chtěli jsme v létě odjet na dovolenou, ve hře byla Itálie, nebo Island, jenže i na 300 tisícovém Islandu je COVID, tam bychom se před ním taky neschovali. A ještě včera jsme s mužem přemýšleli, jestli se neodklidíme někam na pár týdnů do skandinávské přírody, když máme ten karavan. Vše jsme zatrhli.

Jedná se sice jen o „maličkosti“ oproti nedostatku financí, ale zároveň ty maličkosti moc nepomáhají udržovat klid na duši. Kdybychom se ale všichni do jednoho chovali zodpovědně, nemusely by se zavírat hranice. A nemuseli bychom se bát o vlastní existenci i z ekonomického hlediska, nejen z toho zdravotního.

Ale tyto restrikce, které jsou nutné, se týkají všech. Bratr, který je v prváku na střední a potřebuje se dostat do tempa, ještě než byli ohlášení první nakažení v Česku, se bál toho, že mu zavřou školu. A pak mu ji zavřeli. D., kamarádka z univerzity, před pár dny opět přiletěla do Anglie pokračovat ve studiu a rázem zjistila, že bude mít problém se dostat zpátky k rodině do Česka. Přerušily se letecké spojení, jelikož o ně není zájem když nesmí Britové do ČR, a ona jen může doufat, že tomu bude za měsíc jinak. 1. autistická konference, kde konečně měli přednášet převážně autisté a nejen neurotypičtí příbuzní či jejich zubaři, se bude muset zrušit.

Pochybuju o tom, že se to za pouhý měsíc zlepší, i když se snažím zachovat před ostatními klid. Kamarádka Narcisska, kterou se za měsíc a půl vdává, reálně uvažuje i nad variantou, že se nechají oddat jen se svědky a oslavu uspořádají až za několik měsíců. Problém je, že jedním z těch svědků jsem měla být já. Pokud by i Česko kompletně uzavřelo hranice, což rozhodně není vyloučené, manžela by nepustili do mojí země a mě by potom – pokud by tak tvrdý opatření platily i v té době – nepustili zpátky do jeho země. Takže co teď? Dovezl by mě manžel k hranicím, které bych musela přejít bůhví kde pěšky a na druhé straně by mě nějací Češi vyzvedli? Nejezdí mezinárodní spoje, musela bych někde stopovat? Oh dear...

Ale to jsou samozřejmě jen důsledky, které se dají „rozdýchat“, koronavirus, pokud se usadí v plicích, už ne, to je ten problém. Nebudu papouškovat data, která se dají dohledat snad na všech webech, jen prosím, buďme ohleduplní a opatrní! Opravdu se nejedná o sezónní chřipku, na kterou jsme svojí imunitou jakžtakž adaptovaní, je to úplně nový hnus, který může – a bude – mutovat a který může být, na rozdíl od chřipky, hrozbou opravdu pro každého. Má totiž mnoho společného s AIDS a španělskou chřipkou, která zabila milióny lidí.

Jsem naštvaná, vážně naštvaná. Celá tato situace vznikla jen kvůli neukázněnosti lidí, kterou trpí i lidé, kteří znají slovo zodpovědnost i odjinud než jen ze slovníku! Tímto bych chtěla samozřejmě nejen poděkovat všem pojídačům netopýrů z nechutných trhů v Asii, ale i těm, co si prostě nemohli tu lyžovačku odpustit, když už si na ni našetřili. Netvařme se, že se jedná o systémové chyby a chyby vlády, která buď nedělala nic, anebo dělá až moc, přiznejme si i vinu jednotlivců.

Na závěr snad jen lze říct, že můžeme tak akorát věřit, že tento koronavirus má i pozitivní aspekty a konečně otevře oči i odpůrcům očkování, kteří se ale kupodivu bojí nového koronaviru; lidem, co si myslí, že je v pořádku posílat svoje děti do školy s rýmou a nakazit tak půlku třídy; těm, kteří si myslí, že člověkem bez domova by se oni nikdy stát nemohli, protože se jím může stát naprosto každý… a mnohým dalším.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.