Optimismus a pesimismus

V poslední době na mě vyskakují upozornění, že můj blog má stále poměrně vysokou čtenost, a další fanoušky na mé facebookové stránce, i přes mou nízkou aktivitu. To mě samozřejmě těší a nehodlám na blog nijak zanevřít, ale musím připustit, že v poslední době mám problém sesmolit nějaký nový článek. A nejen kvůli nedostatku času.

Jak už jsem naznačila v předchozím článku – aktivismus, který mě donutil založit tento blog, abych mohla sdílet své zážitky a pocity a zároveň i překládat články – mě vyčerpává.

Když chce člověk změnit něco nevyhovujícího, ideálně k lepšímu, nemůže poukazovat na to, co už je dobré… kam by to vedlo? To už dobré je. I proto nemám ráda škatulkování na optimisty a pesimisty, protože takové nálepky mají nulovou hodnotu a často jsou nepřesné. „Pesimisté“ – a teď mluvím primárně o aktivistech -, kteří si „věčně stěžují“ jsou obvykle zklamaní, zranění „optimisté“.

Nepotřebuju se chválit. Není mi to přirozené. A bohužel mnoho lidí má potom pocit, že jsem negativní člověk, který jen kritizuje a stěžuje si. Nepotřebuju nikomu vnucovat své úspěchy a svou radost, která stejně na životy ostatních má nulový dopad (a jejich radost na mě, pardon za upřímnost), radši poukazuju na problémy, které ničí víc lidí (i když to není třeba na první pohled zřejmé). Právě proto, že jsem senzitivní, vadí mi nespravedlnost a diskriminace. Vadí mi ponižování, zesměšňování a cílená manipulace. A přetvářka a faleš. Jinými slovy: neinteligence.

Ale na druhé straně silně vnímám pozitivní věci, či věci, které jiným smrtelníkům připadají příliš obyčejné na to, aby se nad nimi pozastavili. Například pověšené prádlo, nebo chutné jídlo. Dostatečně teplé počasí, aby mi nebylo chladno na nohy. Večerní jízda v autě. Nově objevená písnička. Možnost se učit cizí jazyk přes aplikace.

Pochopitelně se to týká i těch méně obyčejných věcí. Možnosti studovat univerzitu v cizím jazyce v jiné zemi, zvlášť když se nejedná o levnou záležitost. Možnosti předělat dodávku na „karavan“, protože ji partner nejen vlastní, ale je dostatečně manuálně zručný, aby to zvládl. Zvládnutí všech zkoušek i přes neustálý boj s ADHD. Zaujetí vědou.

Před pár dny jsme byli se Slovákem na výletě v Tatrách. A i když jsem měla přes poledne nepříjemný hypoglykemický záchvat (obdiv všem diabetikům, že to pravidelně zvládají!), večer u jídla jsem si říkala, že někdy ty zdánlivě běžné okamžiky jako je výlet s partnerem a možnost ochutnat něco nového, jsou ty nejzajímavější. Nejvýraznější.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.