Tipy, jak docílit „perfektní“ angličtiny

Jelikož mám státnice z angličtiny a pedagogiky, mám za sebou i praxi výuky angličtiny, dělala jsem několik placených překladů (a to i včetně aplikace na výuku angličtiny), a momentálně studuju v Anglii, říkala jsem si, že bych mohla předat několik tipů, které mně osobně pomohly při snaze do sebe nalít cizí jazyk a s čím jsem v rámci praxe ne/souhlasila. Snad to tedy někomu aspoň trochu pomůže. 🙂

(Všechny tyto tipy se pochopitelně dají aplikovat na jakýkoliv cizí jazyk.)


Neustále pilujte slovní zásobu

Překládejte si slova, které vás napadnou. Vidíte po cestě do práce/školy něco zajímavého po cestě? Popřemýšlejte, jak se to řekne v cílovém jazyce. Jestli to nevíte, není nic jednoduššího než si ono slovo přeložit a někam si ho zapsat. Ale pozor: používejte jen ověřené slovníky, aby vás neučily blbosti. Nejlepší jsou Oxford, Cambridge, Collins, Merriam-Webster (americká angličtina) a jiné, za kterými obvykle stojí univerzita. 

Způsobů, jak rozšířit svou slovní zásobu je mnoho a většina kurzů se na ně zaměřuje. Nejčastější radou bývá pustit si film/seriál v cílovém jazyce s nejdřív českými titulky, později s titulky onoho jazyka a nakonec bez nich. To je bezpochyby velmi dobrá rada, ale 1) se velmi často stává, že české titulky bývají nesprávně přeložené, protože jazykových expertů je jako šafránu a 2) je sice skvělé, že vás ten sitcom z policejního prostředí kdesi na západě Ameriky baví, ale takové díla bývají plné slangu a žargonu. Otázka je, jestli to následně umíte využít v komunikaci.

A nezapomínejte se učit slovní kolokace skutečně jako kolokace. K čemu vám bude znát slovo based, když nevíte, že je to based on (založené na). Toto je sice stejné v češtině, ale předložky v AJ se používají o dost jinak, než jak se používají v ČJ.

Nepřekládejte z rodného jazyka

To je asi největší problém každého člověka, který se začne učit cizí jazyk. Chová se jako překladatel, který očekává, že cizí jazyky mají vesměs stejnou strukturu, i když logicky ví, že nemají, protože mu to tak někdo vysvětlil.  

Potom bohužel vznikají věty jako

  • „how long do you live here?“,  místo „how long have you been living here?“ (jak dlouho tu bydlíš?), jedná se o mix minulosti, která zasahuje do přítomnosti, tedy je nutné využít předpřítomný čas
  • „we with my boyfriend…“, místo „me with my boyfriend…“ (já a můj přítel…), mluvíme o dvou osobách, ne o třech
  • „I forgot it at home“ místo „I left it at home“ (zapomněl jsem to doma), zapomínáme mentální stavy, materiální věci necháváme na nějakém místě
  • „how is it called?“ místo „what is it called?“ (jak se to nazývá?)

Je pochopitelné, že rodný jazyk zmizet nemůže. Většina lidí myslí v jazyce, a proto tendence k překladům vždycky budou. Ale nejsnazší cestou k rychlému a snadnému naučení se cizímu jazyku je skutečné pochopení, že má jinou strukturu a gramatiku, přestože nám to v našem jazyce nedává vůbec smysl. Jim zase nebude dávat smysl, proč měníme sufixy místo toho, abychom jen otočili podmět a přísudek ve větě, nebo proč tak málo používáme trpný rod. 

Věřte, že se ho můžete naučit pořádně

Noam Chomsky přišel s teorií, že se všichni rodíme s určitými znalostmi jazyků v hlavě, abychom jimi mezi sebou komunikovali. Neuměl si jinak vysvětlit, jak dítě může začít rozumět nějakému jazyku jen proto, že poslouchá dospělé kolem sebe.

Už nejsme děti a svůj rodný jazyk máme, ale je nesmyslný mýtus, který se nám tlačí do hlavy ze všech stran, se domnívat, že se člověk nemůže naučit cizí jazyk na úrovni C2 – úroveň rodilého mluvčího. Může. Není to snadné, ne každý má takzvaný talent na jazyky, ale lze to. Takových případů je spousta, jen to obvykle nejsou ti, kteří dodávají sebevědomí a znalosti studentům středních škol.

Mějte pokoru k jazyku

Nechci tvrdit, že se s tím setkávám běžně, ale ano, setkávám se s tím, že jakmile člověk dosáhne určité úrovně jazyka, přestane se dál rozvíjet, protože 1) buď rezignuje, že už to líp nejde, „stejně tu gramatiku neumím, nepochopím ji, tak mě neopravuj“, anebo 2) má pocit, že jazyk umí dokonale, „ale takhle je to taky správně, záleží na kontextu“. Ona je otázka, jak definovat perfektnost, kdo umí perfektně? Rodilí mluvčí? Rodilí mluvčí s vysokoškolským vzděláním? Anebo i nerodilí mluvčí, když se snaží?

Nicméně, problém je, že jakmile člověk ztratí k jazyku pokoru a jeho úroveň nedosáhla na céčkovou úroveň, pak nejde o to, že občas udělá chybu v komunikaci, to se stává všem. Jde o to, že občas tyto „chyby“ nejsou chybami, jsou v podstatě úplně jiným jazykem – jazykem, který má slovní zásobu angličtiny, ale gramatika je česká. Takovému jazyku se říká Czenglish a když s tím vyrukujete na rodilého mluvčího, rozumět vám nebude (pokud to není učitel angličtiny pro Čechy). Opravdu.

(Samozřejmě, pakliže jste teprve začátečníci, či mírně pokročilí uživatelé, je naprosto normální a pochopitelné, že sem tam v rámci učení se jazyka sklouznete k Czenglish.)

Nebojte se komunikovat

Může se zdát, že se tento bod částečně vylučuje s tím předchozím, ale není to pravda. Nebát se komunikovat a neumět si připustit, že mám ještě mezery, jsou rozdílné věci.

Ze začátku určitě není špatné komunikovat písemně, než člověk získá trochu sebevědomí na to, aby dokázal zformulovat větu i verbálně. Mně to pomohlo, a proto si myslím, že jako prvotní krok je to mnohem lepší než se po jediné lekci v jazykovce nutit do mluvení v jazyce, ve kterém umím cca patnáct slov. Osobně si myslím, že je to velmi demotivující a nerozumím tomu, proč se takto v jazykovkách vyučuje okamžitě, už od první lekce. 

Klidně používejte vycpávková slova… ze začátku

Like, so, well, you know…

Za tenhle bod by mi asi mnoho mých ex učitelů a „kolegů“ vynadalo, ale osobně si myslím, že může být velmi prospěšný. Při komunikaci v cizím jazyce chceme dosáhnout plynulosti; to je cíl každého studenta, i vyučujícího. A plynulost nejvíc kazí neustálé lovení slov v paměti a mezery. Navíc je na člověku okamžitě poznat, že musí přemýšlet. Proto ze začátku vůbec není na škodu sem tam vložit nějaké to vycpávkové slovo, které zahustí poloprázdnou větu, dodává vám sebevědomí, že jste se kompletně nezasekli, a čas navíc. Jakmile se dostanete na určitou úroveň plynulosti, je dobré je eliminovat, ale do té doby vůbec nevadí, když se vám tam jakoby budou v řeči objevovat. Vždyť to dělávají i rodilí mluvčí.

Nepodceňujte výslovnost a intonaci

Je to další taková myšlenka z řad „stejně nikdy nebudu jako rodilý mluvčí“, která vede k rezignaci na výslovnost. Jenže výslovnost je důležitá. V tónových jazycích je způsob intonace, kterým větu vyslovíte, nesmírně důležitý – mění totiž význam celkového kontextu. Takže pokud se například budete učit čínsky, může se stát, že řeknete něco absolutně jiného jen proto, že jste použili nesprávnou intonaci.

Ale ani u angličtiny se nejedná o zanedbatelnou část. Ano, z kontextu se dá docela jasně pochopit, co bylo zamýšleno, přesto některá výslovnost je, s prominutím, prasácká. Například oblíbené I sink (to není já myslím, ale já umyvadlo), I fink, nebo srí (three). To jsou takové ty tlačenky ze střední, kdy učitelé dávali obzvláštný důraz na to, aby se /th/ vyslovovalo jako/s/, nebo /f/. /Th/ (znělá, i neznělá varianta) je těžká souhláska pro každého nerodilého mluvčího, ale víte, čím je nejlepší to nahradit, když to nejde vyslovit? Obyčejným /t/… to má ze všech těchto alternativ k originálu nejblíž.

Netvrdím, že „perfektní“ výslovnost je něco bez čeho se člověk neobejde. I cizinci s nedobrou výslovností v Anglii pracují s lidmi (obvykle ovšem jako prodavači, řidiči nebo čišníci) a Angličané jsou zvyklí, ale k profi angličtině dobrá výslovnost prostě patří. Bývá hodnocena i u jazykových zkoušek, proto se na lepší posty dostanou lidé, u kterých nemusíte dlouhé vteřiny přemýšlet, jakým jazykem to vlastně mluví.

Mimochodem, ve chvíli, kdy se naučíte správnou výslovnost, pochopíte, jak funguje vázání, asimilace, asibilace a vypouštění, velmi rychle si tím pomůžete i v porozumění poslechu! 

I ti, co používají jazyk pravidelně, se můžou mýlit

Na praxi jsem se setkávala s tím, že se ostatním praktikantům a supervizorům nelíbilo, když si naši studenti vytahovali slovníky a čas od času si něco sami vyhledali, případně zkontrolovali. Já to vždycky vítala. To byste se divili kolik blbostí jsou učitelé schopni naučit (zvlášť potom ti na ZŠ, přeučení ruštináři). Sama bych šla učit spíše angličtinu než češtinu, protože vím, že mě nikdo neučil, jak češtinu předávat dál. 

A to se stává i rodilým mluvčím. Kamarádka párkrát vyprávěla, jak je jejich učitel na střední učil eated místo ate (snědl/a/o). Jedna z mých spolužaček (rodilá mluvčí) zase často zaměňuje does za do. A moje teta, žijící 25 let v Kanadě, učila mého bratra věty typu „I’m living in my city since 2003“, což je gramaticky nesprávně. Ano, asi tomu relativně dost lidí porozumí, ale do perfektní angličtiny patří i správná gramatika.

Je pochopitelné, že takovým lidem máme tendenci věřit, nicméně by to nikdy nemělo přecházet do slepé důvěry


  • Stránka helpforenglish je opravdu skvělá. Obsahuje mnoho článků, včetně shrnutí klasických Czenglish chyb, i  jiných zákeřností, které se člověk jen tak někde nedozví. 
  • Bronislav Sobotka, youtube kanál. Jeho projev je sice na můj vkus afektovaný, ale opět shrnuje různé zákeřnosti (a to i výslovnostní) a Czenglish. 
  • Lucy a Jodie jsou rodilé mluvčí a učitelky angličtiny, takže k porozumění jejich výslovnosti je už nutná určitá úroveň. Pokrývají vše, včetně znalostí o UK, nesprávné výslovnosti a idiomů.
  • Duolingo, Mondly a Memrise jsou jazykové aplikace. Některé se zaměřují spíš na gramatiku, některé spíš na slovní zásobu, některé jsou zdarma, některé po několika lekcích už zdarma nejsou. Jazykové aplikace jsou určitě dobré, minimálně pro začátečníky a nebyla by škoda si nějakou nestáhnout do svého chytrého přístroje. Více se můžete dočíst třeba zde.

Jaké tipy máte vy? Co nejvíce pomohlo vám?

Reklamy

1 komentář: „Tipy, jak docílit „perfektní“ angličtiny

  1. Pekne zhrnuté tipy. Úprimne nie som určite gramaticky správny ale hovorím plynule aj bez vaty, čo mne osobne stane. Samozrejme dokonalá angličtina vyžaduje trochu viac (preto ju nepoužívajú podľa mňa ani natives), a to si nám tu spísala ty :). Čo si všímam ja v okolí, mám pocit, že veľmi schodná cesta je dostať sa k plynulej reči bez vaty (samozrejme zrozumiteľne) a postupne potom brúsiť všetko ostatné. Nevýhodou je ,že potom je jednoduché si povedať, že stačí a prestať makať, ako tiež píšeš. 🙂

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.