Autenticky autistické postavy?

Je moderní a pro mnoho producentů i atraktivní vytvářet ‚podivínské‘ postavy, zvlášť když jsou namixované s genialitou. Není to až tak divné; lidí, kteří se něčím odlišují, nebo mají psychické problémy, není až tak málo a autistické rysy jednoduše přitahují. Povětšinou jen na obrazovkách, ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Obzvlášť pokud nejsou určeny k lítosti.

Tento typ článků bude asi podobný těm ve kterých řeším, jestli ona fiktivní postava má, či nemá PAS. Zde se ovšem chci víc zaměřit, jestli je její znázornění autentické. Stále se jedná čistě o fiktivní postavy, to vím, ale některé mají předlohu v reálných osobách. Plus; i fiktivní postavy mají na smyšlení lidí vliv, filmová a televizní tvorba je neodmyslitelnou součástí naší kultury.

A pokud jsou ony postavy nepřesně znázorněné, zadělávají jen na další mýty. Některé seriály (například Derek) se tváří, že mají být o autismu, ale ten neviděly ani z dálky. A Rain Man je pro změnu natolik unikátní, že nikoho takového nejspíš nikdy v životě nepotkáte. Proto nemůže fungovat jako vzor autismu.


Sága Norén (Most)
saga

Tato švédská policistka je jako Asperger už poněkud proslavená. Téměř každý popis lákající na seriál Most, zmiňuje, že je na autistickém spektru a její ‚divnost‘ dělá seriál mnohem zajímavější.

Osobně jsem trochu měla problém si k Sáze najít cestu. Jasně, nikdo neříká, že každý autista musí mít rád autistické postavy, ono to takhle vážně nefunguje. Ale na Sáze mi vadila její neucelenost, která jakoby křičela: „chceme lákat diváky hlavně na divnost hlavní postavy a ta divnost musí být vidět úplně v každé scéně, což nedává smysl“. Popis říká, že Sága je patologicky racionální… ale přitom není. Sága je patologicky pravidlová… a i v tom je mírný zmatek. Hned v druhém díle si najde amanta na jednu noc. Přespí u ní. Následně se amant vzbudí a vidí, jak si Sága prohlíží fotky mrtvol. Sága, která na Martina podala stížnost za to, že nechal projet sanitku na místě činu, ukáže civilistovi tajné fotografie. To je absolutně proti pravidlům (což se zmíní jak ve druhé řadě, kdy Martin donese tajně Jensovi do vězení složku aktuálního případu, tak i ve čtvrté řadě, kdy Sága nechce s Henrikem probírat aktuální případ, protože už není oficiálně u policie). Nelogické a divné. V druhé řadě se objeví scéna; Sáze telefonuje přítel do auta a ona hovor odmítne, protože je přece v práci a hovor by byl osobní. A diskutují o tom s Martinem. To je taky nelogické, protože už samo diskutování o něčem jiném než o práci, je osobní, mluví přece o svých preferencích. Navíc… sedí v autě, mohla by čas po cestě využít efektivně. Opět, nelogické a divné. A takových scén je mnohem víc.

Připadá mi, že kámen úrazu tkví v tom, že tvůrci první dvě řady vlastně netuší, kdo má Sága být. Traumatizovaná osobnost, která se chová atypicky? Hyperpravidlová policistka? Totální podivín? Autistka? Ságu mám ráda, ale trvalo mi si na ní zvyknout. Není to vůbec marná postava, ale řekla bych, že jsou i lépe napsané autistické postavy.

Závěr: autentická, ale s rezervami.

Sherlock Holmes (Sherlock)
sherlock

Samozřejmě, že nejvíc záleží na konkrétní verzi. Nicméně už v kánonu je Sherlock velmi autistický (že ne? vždyť se to odehrává v 19. století, společnost manželům kecala i do soulože, jak by kdokoliv mohl být sám sebou?), hned na prvních stránkách Studie v šarlatové Watson popisuje dominující excentrické chování detektiva. Já se ale chci nejvíc zaměřit na BBC verzi s Benedictem Cumberbatchem.

Objevují se hlasy, že je Sherlock spíš sociopat. Ty hlasy argumentují tím, že to sám o sobě tvrdí. Tak lidé o sobě tvrdí kde co, když na to přijde, já bych klidně mohla říct, že mám zelené oči… ale je to pravda? Sherlock zcela určitě sociopat není (jen se snaží tímto způsobem zakrýt sebenenávist a mizerné zkušenosti s lidmi, počínaje vlastní sestrou), což je perfektně nastíněno již v první scéně; Molly chce Sherlocka pozvat na kávu, ale on nevidí její zájem a snahu o flirt. To by se nikdy sociopatovi nestalo, ti vidí do lidí jako by byli průhlední. Navíc postava Molly vznikla původně jen proto, aby vykontrastovala Sherlockovo autistické chování. Tvůrci z něj Aspergera chtěli vytvořit od začátku a tento fakt je evidentní, byť je to v seriálu zmíněno jen jednou.

Sherlock je slepý k sociálním pravidlům, je slepý k citům lidí kolem něj, ale zároveň, jakmile je s nimi konfrontován, snaží se neubližovat (ta slepota se samozřejmě váže i na jeho nedostatečné sebevědomí, „nikdo mě nemůže mít doopravdy rád“). Má svoje obsese a rituály a stimuje. A když mu na někom záleží, tak by pro něj udělal cokoliv. To vše je v seriálu často vidět, ačkoliv většina lidí by si to nejspíš nezařadila do kolonky „Aspergerův syndrom“. Řekla bych, že Sherlock je, tak jako většina geniálních lidí (ať už neurotypických, či autistických, skutečných, nebo fiktivních), prostě jen nepochopený. Přitom tvůrci hází tolik udiček, kterých se dá chytit… a od třetí řady jsem mohla docela snadno odhadovat, co Sherlock udělá a řekne… protože mu jednoduše rozumím. Koneckonců on byl ten úplně prvotní impuls proč jsem se o AS začala vůbec zajímat. A doufám, že se mi někdy podaří i dopsat článek kompletně věnovaný jen jemu. Možná si o něm napíšu diplomku, uvidíme.

Závěr: autentický, ale nezapomínejme, že je to směsice diagnóz (genialita, ADHD a nejspíš i BAP), které ho odlišují od „čistých“ aspíků.

Sheldon Cooper (Teorie velkého třesku)
sheldon

U Sheldona je naprosto jasné, že se tvůrci nechali inspirovat právě Aspergerovým syndromem, ale nějak nedomysleli, že jim to lidi „vmetou do tváře“… jelikož si toho všimnou. A teď se tomu vehementně brání. Jenže Sheldon je, podle mě, prototypický aspík.

Jeho chování poměrně zapadá do očekávaného standardu, na druhé straně, celá postava nejvíc trpí tím, že spadá do žánru sitcom. V takovém žánru je samozřejmě nutné, aby se divák zasmál, a tak je Sheldon častokrát našroubován do situací ve kterých je nesnesitelný, jen aby to bylo vtipné. A ono to kolikrát už vtipné není, spíš smutné. Sheldon tak působí až nepřirozeně egocentricky, přičemž egocentrismus nebývá u aspíků pravidlem; značně jej potlačuje nutnost zapadnout do společnosti. Osobně ale znám aspíky, kteří se Sheldonovi v chování velmi blíží (právě tím egocentrismem) a nemají v podstatě žádné vztahy. Je nepravděpodobné, že by někdo takový měl stálou práci, značné množství přátel a manželku.

Nedávno vznikl seriál mapující Sheldonovo dětství. Protože se nevymezil do žánru sitcom, Sheldon se chová jinak… a zároveň vidíme, že jeho dětství nebylo šťastné, protože vyrůstal mezi sobci (sobci vytváří sobce) a chodil do školy, kde ho nikdo neměl rád, protože byl výrazně mladší oproti spolužákům. Tímto způsobem se tvůrci snaží nejspíš vysvětlit proč se z nadaného malého aspíka v dospělé verzi stává chvílemi karikatura autisty. Stále je to ale v TBBT ta neuvěřitelnější a nejnormálnější postava.

Závěr: v něčem relativně autentický, ale s rezervami, jinak je karikatura a směsice diagnóz.

Amy Farrah Fowler (Teorie velkého třesku)
amy

O Amy se taky mluví jako o autistce, protože tam ty znaky – aspoň ze začátku – naprosto jasně jsou. Je to v podstatě přitažlivé, že se tvůrci nesnažili Sheldonovi narazit někoho jako je Penny, aby byla ‚zábava‘, ale dali mu někoho, kdo je na spektru… asi.

Amy je pro mě trochu oříšek. Připadá mi strašně neucelená. Jakoby si v jistém bodu tvůrci řekli „sice jsme chtěli někoho divného k Sheldonovi, ale pojďme skrz ní z něj udělat lepšího člověka“… a tak se z aspergerovsky racionální a vědecky smýšlející Amy stala neurotypická romantička, která prostě jen baští vědu. Nevím. Každý jsme nějaký, ale některé její reakce jsou opravdu velmi neurotypické. Netvrdím, že je to nemožné. Když jsou ve vztahu dva autisti, vždy je jeden z nich narván do pozice ‚zprostředkovatele‘ neurotypického světa, protože v něm žijeme. V partnerském vztahu nastává nutnost vyvážit elementy, aby to fungovalo… tudíž žena více smýšlející jako muž si najde muže, který víc smýšlí jako žena. Ale upřímně, ve vyšších řadách mi občas připadá i ta Penny normálnější vedle Amy. A to je co říct, Penny mě roky rozčilovala. Rozhodně bych Amy nebrala jako vzor ženy na autistickém spektru.

Závěr: ze začátku ano, postupem času se mi zdá, že se z ní tvůrci rozhodli udělat protiklad Sheldona.

Kůstka (Sběratelé kostí)
kůstka

Proti Emily Deschanel nic nemám. Je atraktivní a není to špatná herečka. Ale Kůstce v jejím nonverbálním vystupování chybí jakékoliv náznaky autismu. Má naprosto běžnou intonaci, naprosto běžný oční kontakt a naprosto běžnou mimiku. Pokud by to nebyl záměr tvůrců udělat z Kůstky Aspergera, pak by to ničemu nevadilo. Jenže on tam ten záměr byl, Kůstka je psaná podle ženy s Aspergerovým syndromem. O to víc tam postrádám náznaky nějaké atypické řeči těla, náznaky rituálů, náznaky stimingu, které se pojí jak s autismem. Tvůrci poznamenali, že Kůstka má téměř Aspergerův syndrom. Ano, téměř, to je to důležité slovo. Zdá se jakoby byla zaseknutá někde mezi hranicí NT a PAS, proto se s ní může ztotožnit jak inteligentní introvertní neurotypická žena, tak i autistická žena.

Nicméně musím připustit, že jsem neviděla všechny díly, v první řadě mě neskutečně iritovalo jak jí lidé nadávali za její logicko-vědecké chování a postupem času mě přestal bavit stále stejný vzorec epizod.

Závěr: pro velmi hraniční aspie ženy ano, funguje ovšem trochu jako Mary Sue (tedy postava se kterou se divák ztotožní, přestože sám může mít úplně odlišnou povahu).

Nicol Matulová (Gympl s.r.o.)
nicol

Ok, tenhle seriál je příšerný. Připadá mi po všech stránkách hloupý (a to jsem jinak na ‚jednodušší‘ tvorbu zvyklá) a tak nějak všechny postavy mi připadají hloupé… až na Nicol.

Moc netuším, jak se to scénáristům povedlo, ale Nicol je autenticky autistická. Nemá žádné přehnaně nesnesitelné záchvaty, nepotřebuje mít sešity srovnané podle barev (což je spíš OCD), není asociální, či dokonce antisociální a její zájmy nejsou nikterak praštěné (v jejím věku to ani u AS holek není běžné, že by se zajímaly o různé druhy dinosaurů). Za to je milá, senzitivní a empatická, samozřejmě takovým způsobem, který je pro neurotypiky těžko rozklíčovatelný – nejlépe je to vidět ve scéně, jak ji její vlastní děda začne nesnášet, protože mu řekne, že alkoholici jako on mají vyšší riziko vzniku rakoviny. Ano, možná, že to bylo hrubé, ale řekla to jen proto, že se bála o jeho zdraví. Naštěstí mu to později secvakne a začne se o Nicol zajímat.

Pobavila mě scéna ve které na popud spolužáků sundá školní kameru a následně není schopná vysvětlit proč to udělala. Mám podobnou historku jen s tím, že jsem zamkla třídu, aby učitelka nemohla vejít. Vysvětlení: AS v pubertálním věku chce aspoň chvíli žít v iluzi, že zapadá do kolektivu.

Je to vážně poněkud zvláštní, že se v dílu tak otřesném vyskytla postava jako je Nicol, ale tuším, že se tam vyskytla proto, že jeden ze scénáristů má ve svém blízkém okolí autistické děvče. Ještě zvláštnější je, že se v tom seriálu vyskytuje i postava učitelky, která na Nicol pozná, že je AS téměř od pohledu. Takhle to vůbec nefunguje. Ono to dokonce nefunguje ani s lidmi, kteří vyhrávají lokální ceny za práci s autisty a mají doma aspíka. Absenci očního kontaktu považují za neupřímnost a doslovné chápání za provokaci. Bohužel, tohle spadá do žánru fantasy.

Závěr: autentická.

David Hofbauer (Modrý kód)

hof

Hned na začátek: ta postava je po všech stránkách skvělá. Prý jsem jako on… díky za lichotku :). Taky bych ale měla poznamenat, že jsem se od cca padesátého dílu přestala dívat, takže jaký je vývoj této postavy (prý ale odchází do Londýna), netuším. Nebylo to proto, že by mě ten seriál přestal bavit, ale proto, že bytostně nesnáším, když se někdo zamiluje do člověka, který ho jen od začátku buzeruje, absolutně mu nerozumí a nechová se k němu nijak pěkně (sorry Mery, ale vynadat Davidovi za to, že vletěl bez tvého ‚dovolení‘ na sál zachránit život svému kolegovi?). Vzniklý milostný vztah je iracionální a bez budoucnosti a příčí se zdravému rozumu, protože když mu tomu člověku nerozumím na začátku a evidentně mu ani nechci rozumět, pak se to nikdy nezmění. A po tom, co opadne zamilovanost, zůstane prázdnota.

David je hraniční aspík a to považuju za jediné skutečné mínus. Ne protože by byl málo autistou, stále je to spektrum, které je široké do všech stran, ale protože se u něj vyskytuje podobný problém jako u Ságy – rozpolcenost. Na jeho postavě je vidět, že se scénáristé a představitel (byl to Markův nápad, aby byl Hof AS) přetahují o to, jestli bude Asperger, nebo neurotypik. Potom to chvílemi působí poněkud komicky, když v jednom díle má Hof naprosto běžnou řeč těla a ve druhém neudrží oční kontakt. Na druhé straně zase; u ‚vysoce funkčních‘ autistů je normální, že aktuální psychické rozpoložení má velký vliv na chování a vystupování ve společnosti. Navíc autista s klidem může působit velmi dobře jako trochu ostřejší/citlivější neurotypik, ale je to stejné jako kdybyste učili psa mňoukat: nikdy mu to nebude přirozené, i když se to naučí.

Nicméně, za mě je to výborná postava, která vůbec není egoistická (umí dokonale odhadnout své schopnosti i přes BAP), ani neempatická (pro blízké by se rozkrájel), jen trochu přímočařejší v chování (za což může hlavně vysoká inteligence). Trochu mě až mrzí, že se vyskytuje v seriálu, který je primárně cílen na ženy v důchodu a dvanáctileté holky (tím neříkám, že je to špatný seriál, v ČR určitě jeden z těch lepších, ale krásně se tam dalo vytvořit pole pro osvětu jak ohledně AS, tak BAP a… nic).

Závěr: autentický.

Shaun Murphy (The good doctor)
shaun

TGD se mi líbí, vážně. Psala jsem o něm dokonce i dva články. Zdá se, že přináší něco jako naději, ukazuje jak společnost umí být předpojatá a to neprávem… a že se poté umí i zastydět.

Na Shaunovi ale jedna věc značně pokulhává. Takhle se nechová ‚vysoce funkční‘ autista. Ony ty nálepky funkčnosti mohou být velmi snadno zavádějící, proto se je snažím používat s opatrností, nicméně o Shaunovi všichni mluví jako o vysoce funkčním. Neumím si představit autistu, který má problém zpracovat otázku a odpovědět na ni a při stresové situaci – například při přepadení – se zasekne a ztratí pud sebezáchovy… že by se stal chirurgem, navíc na urgentu. Určitě může zvládat žít sám, možná být i doktorem, ale ne pracovat na chirurgii. Je sice empatický, i když striktní, ale velmi emocionální a neskutečně snadno rozptýlitelný. Koneckonců, práce na chirurgii je extrémně náročná a ani mnoho doktorů by na ni nemělo dostatek psychických sil. A v porovnání s někým jako je Hof, který se umí „zrobotizovat“ a je ve svém myšlení extrémně rychlý, je Shaun prostě mimo hru.

Tudíž to berme spíš trochu jako pohádku. Koneckonců v originální verzi mu přidali mentální retardaci, což už zavání fantasy. Lidé s mentální retardací umí být sice v některých oblastech chytří a talentovaní, ale chirurgie je naprosto jiný level.

Závěr: autentický, pokud by pracoval jinde.

~

Asi si všimnete, že všechny postavy spojuje vysoká inteligence, u některých přímo genialita. Je pošetilé si myslet – a to budu opakovat ještě mnohokrát -, že každý člověk s vysokou inteligencí musí být podivínský a musí mít nutně sociální problémy. Ne, někteří mají vysokou inteligenci a dokonce nemají ani úzkosti. Proto tvrzení, že by stejně každý z nich dostal nějakou diagnózu, tudíž bychom lidi měli přestat ‚nálepkovat‘, je nesmysl. Nikde není jasně dáno, že géniové musí být nutně ‚divní‘, že autisté musí být nesamostatní, že ženy musí být emocionální, že muži nebrečí a podobné hlouposti.

A jaký názor máte vy? O kterých postavách mám napsat příště?

One thought on “Autenticky autistické postavy?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.