Kde jsou?

Posledních pár měsíců se v mém životě nic zvláštního neděje, tedy nemám moc námětů k blogování, pardon, jestli to někoho zajímalo. O to víc se soustředím na psychologii a na téma autismu. Pokud tedy čekáte něco jiného, ani dál nečtěte (ale jo, čtěte… domnívám se, že je to důležité).

Na ČT vyšel nový dokument s názvem Otisky doby: Cesta z pasti autismu. Možná to někdo z vás viděl, možná ne… nicméně mě zarazila otázka: „Jak je možné, že se neví, kolik je tu autistů?“. Ani jeden z hostů na to neodpověděl. Tak já vám na to odpovím. Protože je mnoho vysoce funkčních a atypických autistů, kteří vůbec netuší, proč jsou jiní a v zásadě to ani tušit nemůžou, protože se tento typ dokumentů točí jen kolem těch, kteří mají nějaké problémové chování pojící se s neschopností mluvit, přidruženými diagnózami jako je ADHD, úzkostně-depresivní porucha a samozřejmě s podprůměrným IQ. Uvědomuju si, že je to velmi zjednodušeně řečeno a situace je poněkud složitější, ale v zásadě je to tak.

Společnost si potom fixuje ‚autismus = agresivita‘. Nedávno jsem dokonce četla kolektivní názor, že je autismus horší než válka. Takto nás společnost vnímá. A já se jí ani nedivím. Přitom to může být i naopak; někteří autisté ze sebe dobrovolně dělají třídní šašky, aby pobavili lidi, protože opravdu nezištně chtějí, aby lidi byli šťastní… což se samozřejmě neví. O tom se nemluví. Mluví se o agresivitě, o egocentrismu, mluví se o rozpadlých rodinách, o nesamostatných dětech, o nevhodném chování, ale nějak se zapomíná mluvit i o druhé straně mince – o hyperempatii, o tom, kolik toho autisté ví o různých tématech, o touze po spravedlnosti, o touze lidem dělat radost, kdyby jen věděli, jak na to… To vám v reportáži na komerční, ani na té veřejnoprávní televizi ke světovému dni ‚porozumění‘ autismu neřeknou.

e07fb81bf4e9b9d6037d9534720e7f54

Bodejť by to zmínili, když se to neví; tito autisté – citliví, upřímně dobří, flegmatičtí, veselí – radši přes světem zůstávají jen za podivíny, rozevláté umělce, nebo roboty, případně nejsou vůbec diagnostikovaní. A zamotáváme se do začarovaného kruhu = neví se o tom, nemluví se o tom, spousta zůstává nediagnostikovaná, nebo v anonymitě a tím pádem se o tom zase nebude vědět a mluvit. Je mi z toho docela smutno. Ne kvůli sobě, ale kvůli nim, protože se do nich umím vžít.

Samozřejmě vůbec tím nechci nijak naznačovat, že je špatně, že se hodně mluví o rodinách s těmi ‚těžšími‘ autisty, že upozorňují na své problémy. To je naprosto v pořádku. Jenže ono se to zapomíná vyvažovat, zapomíná se ukazovat i druhý konec spektra (a tím nemyslím vysoce funkční autisty, ale ty empatické, emotivní a zcela neagresivní!). 

Dokážu si živě představit trápení těch nediagnostikovaných; když nevědí, kým vlastně jsou. Je to něco, na co upozorňuju pořád dokola a pořád dokola budu upozorňovat (takže vás čtenáře lituju, že to budete neustále číst). Jsou i mezi slavnými osobami, jak už jsem v pár článcích nakousla. Díváte se na jejich tváře v televizi, vyskakují na vás v novinách a vůbec nemusíte tušit, že jsou někde na spektru. Bylo by skvělé moct vyjmenovat minimálně pár jmen, aspoň z té české kotliny, ale stigma je stále velké.

A nerada bych, tím, že to sem napíšu, nějak srazila jejich soukromí a svou úctu k jednomu z nich – k dotyčnému herci, ve kterém se velmi vidím. Je docela pochopitelné, že s tím nechtějí vyjít veřejně (pokud to sami ví, někteří ano), jenže na druhé straně to je přesně ten důvod, proč se odborníci dohadují, že je v ČR možná až 200 tisíc autistů a nikdo neví, kde těch 100 tisíc je!!! Hrají v divadle i v televizi, moderují, dělají vrcholově sporty, nebo žijí „obyčejné“ životy – někde učí, dělají grafiky, studují lingvistiku. A mnoho, mnoho dalšího. Napadají mě minimálně čtyři jména českých slavných AS osobností. Dám vám aspoň nápovědu – jedná se o dvě ženy a o dva muže, dva sportovce a dva herce. Zaručila bych se, že minimálně tři z těch jmen znáte, jestli sledujete dění okolo sebe.

Netýká se to pouze VF Aspergerů, jak si možná někdo myslí – že máme my aspíci mluvit jen za sebe. Můj bratránek má syna, který má, dle mého názoru, atypický autismus. Dokonce jeho děda řekl, že je „jako ti autisti, jen klidnější“. A to je právě špatně! Když si představím, že ten kluk chodí do školy pro mentálně retardované, byť možná sám není, jen proto, že je neverbální, tak dostanu akorát vztek. A místo snahy ho naučit aspoň znakovat, mu nějaká ‚chytrá‘ psycholožka řekla, že z toho vyroste. Jako z čeho vyroste? Problém je, že veřejnost si autismus spojuje s problémovým, agresivním chováním, případně se savantismem, takže dokonce i děti jako je F. proklouznou bez diagnózy, bez pomoci, bez pochopení… protože jsou klidní… protože neubližují ani sobě, ani jiným. A nikdo doopravdy neřeší, že téměř v devíti letech nemluví. A možná ani nikdy nebude.

I za ně někdo musí bojovat, nejen za ty ‚nezvladatelné‘! Ostatně i proto jsem založila rubriku Věděli jste, že?… Je šílené, kolik různých studiích a výzkumů o autismu už v zahraničí proběhlo, konečně popírající mýty, které se tady dál s klidem šíří i ve dnech věnované osvětě. Hodím vám sem pár příkladů: vyvrácení, že autisté nemají empatii / vědecké vysvětlení, proč autistům vadí oční kontakt / vyvrácení, že autisté nedokážou číst řeč těla / za problémy se socializací autistů stojí ve velké míře reakce NT a jiné.

Kdo chce, ten se k těm studiím sám dostane, třeba i přes nedostatek znalostí cizího jazyka. Kdo nechce, toho nepřesvědčí nic. Víc se dělat nedá. Bohužel.

8 reakcí na „Kde jsou?“

Mohu jen rict za sebe (z pohledu jiz dospele osoby). Je tezke si priznat, ze je neco s tebou divneho, proc urcite veci funguji takhle, a proc ne jinak jak u ostatnich. Ne kazdy si to dokaze priznat. Ne kazdy najde kuraz tomu prijit na kloub. I kdyz presto projdes, pak take neni snadne prijmout neco, co jsi nekdo s cim se spatne ci nechces identifikovat. Protoze ty preci nejses blazen do vlaku, neznas nazpamet jizdni rady, nevalela se po zemi v obchodaku, a ani nejsi matematicky genius. (velmi zjednoduseno)
Co se tyce prijmuti a chapani okoli. Tak lide na spektru nejsou sami.
https://www.huffingtonpost.co.uk/entry/people-shouldnt-have-to-prove-they-have-an-invisible-illness-or-disability_uk_5abb68c0e4b03e2a5c77975a
Mam jiste onemocneni jisteho organu (dano bohuzel geneticky), a vysvetlovat nekomu proc zrovna mi neni zrovna dobre, je …. no nic. Jeste ty komentare vsak nevypadas, ze je ti spatne, nic ti neni, nebo nesimuluj.
Jen odbocka zpet k autistum.
http://www.bbc.com/news/disability-43584212 (jen at te nemate ten datum…)
https://www.avonandsomerset.police.uk/newsroom/features/autism-and-me-a-police-officers-view/
http://www.npaa.org.uk/
Nicmene, nevykresluj si to tak, ze v UK je to buhvi jak skvele. Neni 🙂
Takovy tip na pripadnou tvou reportaz pro atyp. Nastiv SAP v Praze -> https://www.youtube.com/watch?v=HyH0dQCyl54

To se mi líbí

Ano, to souhlasím, taky jsem s tím bojovala. Ale dnes se tomu směju, když vidím společnost (zrovna jsem se dočetla, že synestezie je porucha a že jí my, co ji máme, trpíme, najdeš to na novinkách), jak si všechno řídí do kategorii „normální“ a „nenormální“, přitom za vynálezy a objevy stála vždycky ta kategorie nenormálních. Ale rozumím, ostatně i na to jsem upozorňovala v tom článku, že když společnost mluví jen o těch NF, nebo všude rozhlašuje, jak nejsme empatičtí, tak je to velmi nepříjemné a akorát to podporuje to stigma vadnosti. O tom bych mohla napsat román, příšerně mě to štve.

Tu poznámku o UK nechápu. Ten dojem, že je to tam perfektní, mám získat z těch článků? 😀

Ok, díky za tip.

To se mi líbí

> Tu poznámku o UK nechápu. Ten dojem, že je to tam perfektní, mám získat z těch článků?

Ne. Ma pointa byla, ze jsi nekde psala duvody proc chces do UK. A jedna vec byla prave lepsi prijimani lidi na spektru. Pokud si to teda dobre pamatuji. I kdyz jeden z tech clanku je na mainstreamovem mediu jako BBC, dalsi na webu britske policie, nebo existence skupiny podporujici policisty s ruznymi „odchylkami“. Jeden by si rekl, ze to tam musi byt super. I presto, i ve srovnani CR, si to nemyslim. Tomuhle se to vaze.

A tady take mas i vyborny tip na dalsi clanek na atyp. Zalezi jaka ses prubojna (lepe zdrave „oprskla“), a zdali by te to vubec bavilo. Zjistit stav u Policie CR. Jak se diva na takove kolegy, atd. Beru ted vycet z NPAA

>We are an independent body supporting UK police officers, staff and volunteers who are affected by autism spectrum condition (ASC), Asperger syndrome, and other neurodiverse conditions such as dyslexia, dyspraxia, ADHD and depression – either personally or as carers for family members. We welcome all police personnel with a personal or professional interest in these conditions.

Myslim si, ze by to mohlo byt vice nez zajimave. Muzes argumentovat pri diskuzi prikladem z UK. Jiste to pro ne bude nove, a treba inspirativni. Policie ma ruzne slozky. Napriklad u forenzniho tymu by nemelo AS byt az takova prekazka.

> Nedávno jsem dokonce četla kolektivní názor, že je autismus horší než válka.

A zkusila jsi nekdy zkusit dat sobe otazku PROC to tak nekteri vidi a maji? Pokus se podivat na tu vec z jejich pohledu. Lze na to jit i logickou dedukci. Neni na to treba az presprilisna empatie.

Mimochodem, zavitala jsi nekdy sem? http://heartlessaspergers.com/ Jestli ne, tak radim predem si dat nejakou chill tabletku. A … sama uvidis. A je treba si to procist dukladne.

To se mi líbí

Ano, to je ale pravda, že tam to přijetí je o něco lepší. Nikde netvrdím, že je dokonalé, že je to tam ráj na zemi, ale v osvětě jsou nepopiratelně dál než my v ČR. To není nic proti ničemu, to je fakt. Vzhledem k naší historii to ale nikoho nemůže překvapit.

Ten tip je opravdu dobrý, ale myslím si, že docela neuskutečnitelný. Nepochybuju, že se tam aspíci taky dostali, že jsou někteří u policie, ale pravděpodobně se o tom vůbec neví, že ten trochu zvláštní a chladný kolega je vlastně AS. Touhle cestou se vydám někdy v budoucnu, stejně mě láká práce u policie a s vězni jako psycholog. Policejní práce mě zajímá hodně. 🙂

Proč bych se na to měla dívat z jejich pohledu? Myslíš, že oni se na to dívají z toho našeho? (Jinak samozřejmě, moje nastavení je takové, že se vždycky na vše dívám z více úhlů, jinak bych nikdy nechtěla dělat psycholožku, jsem prostě analytický typ a docela se i umím vžít do lidí, byť to podle mýtů my AS nemáme umět. Neříkám, že to umím perfektně, ale to upřímně nikdo, ani NT.)

Jo, tu stránku jsem viděla. Co na to říct, já takové věci zase tolik neřeším. Vadí mi jen, že se autismus automaticky spojuje s nefunkčností a agresivitou (takových autistů je vlastně nejmenší procento) a že to ještě šíří rádoby odborníci (nedávno jsem byla u psycholožky, která se mě ptala, co je to ADHD, takže si nedělám iluze o psycholozích v ČR). To, že někdo vede takový blog… to je jejich problém, člověk, který není kretén takovou věc neudělá. Takže to vypovídá mnohem víc o nich než o autistech. A to neříkám proto, že je ten blog zaměřený proti AS, ale i kdyby byl proti lidem s Downovým syndromem, nebo prostě jen proti mužům, tak to rozhodně není v pořádku. Což musí snad vidět každý aspoň trochu rozumný člověk.

To se mi líbí

Máš naprostou pravdu. O těch, kteří nejsou zrovna „problémoví“ nebo agresivní, se skoro nemluví. Lidé, kteří nejsou diagnostikovaní, trpí, mají nízké, někdy v podstatě žádné, sebevědomí, často se jim přidružují psychické problémy atd. Přitom by se tomu dost často dalo zabránit správnou vyváženou osvětou.

Jinak, zrovna tento dokument jsem neviděla, ale přijde mi, že i ta agresivita bývá prezentována úplně špatně, jako v podstatě bezdůvodné chování, přitom to vždycky důvod má a pokud by se blízcí těch lidí trochu zamysleli a pořádně si nastudovali informace o autismu, tak by se to agresivní chování v mnoha případech dalo redukovat třeba na polovinu.

Líbí se 1 osoba

Me hodne zarazi, jak jsou rodice neinformovani o podstate potizi jejich deti..i kdyz literatury i info na netu je uz celkem dost.
Smyslove prekazky. Vyznam visualizace pro pochopeni a uceni jejich deti. Alternativni komunikace…je tolik moznosti jak pomoct. Prijde mi ze jsou lidi lini a mnohdy jen cekaji,ze detem pomuze cas.. strasne me to vadi.

Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.