Skutečný Asperger

Ačkoliv moje zájmy nejsou až tak speciální (liší se spíš v intenzitě, což u AS holek bývá běžné), nebo to jsem si aspoň myslela, už se mi párkrát stalo, že jsem dlouho povídala o ne zrovna konverzačních klišé a až po několika minutovém monologu mi došlo, že jsem asi fakt „úplně mimo“.

(Na tenhle článek mě dneska přivedl jeden údajný AS, když mi napsal: „Když jsem si v půl šestý ráno na v čekárně na nádraží pročítal kvantovou teorii, tak mi došlo, že fakt nejsem normální :D“)

Takhle nějak to dopadlo, když za mnou do Prahy přijela kamarádka z maloměsta. Nějak se ve mně smíchala rádoby zodpovědná část ji všechno o Praze ‚naučit‘ a část, která se chtěla předvést jako ‚ta holka z velkoměsta‘. Takže jsem se trochu ‚rozvášnila‘. (Snažila jsem se nějak zaznamenat můj monolog.)


„Nesnáším Béčko. Je nejhlouběji, takže mám pocit, že ztratím vždycky půlku dne, než do něj vlezu a naopak. A cesta s ním trvá nejdýl, cca 43 minut. Taky jezdí nejmíň, což mě dost vytáčelo, když jsem bydlela na Smíchově. Bohužel jsem ale neměla byt přímo u zastávky metra, takže jsem musela kus tramvají.“

20140213123444metro-tbilisi
metro v Gruzii

„No každopádně nejčastěji jezdí Céčko, které ve špičce jezdí i po necelé minutě a půl. Jakou linku máš nejradši? Aha, jasně, vždyť ty metrem skoro nejezdíš.“ *Cítím zklamání*

„Jednou se mi stalo, že spolubydlící vedle řešily nějaký slevový poukazy na manikúru a já sledovala dokument o metru. Asi se nedivím, že si myslely, že jsem asociál. Ale utrácet za manikúru?“

„Vidíš, jak to nad dveřmi svítí červeně? To znamená, že nějaký génius se snaží bezhlavě vecpat dovnitř a v nějakém vagóně se pere s dveřmi, a proto tu musíme čekat. Dokud to svítí, tak se metro nerozjede. Ono je to skoro všechno elektronicky, strojvedoucí jsou tam prakticky jen pro to, aby dveře zavírali. Víš, že pražské metro denně přepraví milión cestujících?“

„Lidi jsou příšerní ignoranti. Vidíš to tlačítko na dveřích? Když svítí červeně, to znamená, že ho musíš zmáčknout, aby se ve stanici ty dveře otevřely a když nesvítí, tak se dveře otevřou samy. Tohle jsem vypozorovala po pár dnech v Praze, ale ostatní to moc nezvládli, když mě kolikrát neodstrčili, aby mohli hystericky zmáčknout to tlačítko, který nesvítilo.“

„Víš, kterou stanici nesnáším? Můstek, tam mě vždycky může ranit mrtvice, když tam musím přestupovat. Ale metro v Praze je docela jednoduchý na přestup, máme jen tři linky, Déčko se začne stavět prý v roce 2020 a Éčko možná ani nikdy nebude. Ale má to být polo okružní linka. Polo okružní… Co je to za blbost?“

„Nejvtipnější to bylo v Londýně, tam mají 11 linek, hloubí dvanáctou a ty linky se ještě větví. Jsme tam takhle jednou s kamarádkou přestupovaly a vybraly jsme si zrovna stanici, kde člověk přestupoval snad přes dvacet minut, protože to bylo pořád po schodech nahoru, dolu, rovně, nahoru, dolu, ještě víc dolu, nahoru a rovně. A to jsme zrovna spěchaly. Doufám, že tam spolu někdy půjdeme.“

„Víš, co mi připadá vtipný? Že londýnské metro se jmenuje underground (podzemka) a přitom hodně stanic jezdí na povrchu jako běžný vlak, některé dokonce vyjíždějí nahoru jako nadzemka. A líbí se mi to jejich logo. Ale je otravný, jak pořád dokola opakují ‚mind the gap, mind the gap between the train and the platform‘. Mám to i na tričku, běžně to tam prodávají v suvenýrech. Ale to je proto, že lidi jsou sami sobě nebezpeční a skáčou dovnitř, i když se zavírají dveře. Ty vozy jsou tam většinou menší než tady, takže je to i nebezpečnější. Tehdy jsme jezdily nejčastěji central – červenou a district – zelenou, když jsme tam byly na kurzu angličtiny v létě 2013. Ale musely jsme kus busem – E1 na Ealing Brodway.

„Hele, pamatuješ? Central line jsme tehdy jely taky, když jsme byli se školou v Londýně a málem jsme se tam uvařili kvůli způsobu, jak tehdy byla vybudovaná. A taky je nejhlouběji, takže blíž peklu. Nic pro klaustrofobiky.“

giphy
metro v Londýně

„Vždycky, když jdu do metra, tak si automaticky hledám místo s ruční brzdou. Nerada bych byla u toho, až někdo pod něj skočí, takže chci být u brzdy, abych ji mohla případně zmáčknout. Hrozně mě štve, jak v metru fouká. Ale v nových stanicích to skoro není. Tam je takový pás dělící bezpečnou vzdálenost od kolejiště, který bliká, když metro přijíždí.“

*Dojde mi, že prakticky vůbec nic za tu dobu neřekla* „Tebe to asi moc nezajímá, co?“

*Nešťastně přerušuju monolog a snažím se tvářit, že mám názor na novou barvu laku na kamarádčiných nehtech.* Kolik zajímavých informací ještě neví! Vždyť ještě neví, že v německých metrech nikde nejsou validátory lístků nebo že totožné vozy metra s pražskými jezdí i v Tbilisi. Nebo že ve Waršavě jezdí jenom jedna linka metra, tak jako v Glasgow, ovšem ta linka je pouze okružní a mají tam hrozně úzké nástupiště. A taky, že v Severní Koreji jezdí tramvaje československé výroby… jo a že tam mají pouze dvě zastávky metra v dobrém stavu pro případné turisty, aby měli pocit, že se občané KLDR nemají zase tak špatně. Ok, hlavně jí nezačni vyprávět o KLDR, to by byl teprve průšvih!!

Ach jo. 😀


Dobře, dělám si trochu legraci, psala jsem to v nadsázce – ačkoliv je toto vše pravda – ale vážně, vážně mě nezajímá lakování nehtů, pleťová kosmetika a kdo ví co.

One thought on “Skutečný Asperger

  1. Účel strojvůdců v metru je ukázat lidem, že to, čím budou cestovat, řídí nespolehlivý a omylný člověk. Kdyby věděli, že to řídí neomylný a nedepresivní stroj, vůbec by tam nevlezli.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.