Isabella Swan (sága Stmívání)

Nejdřív pár slov na úvod: tuto rubriku jsem založila, protože se mi zdá, že postav, které vykazují známky Aspergera, přibývá – patrně je to moderní – a já bych ráda ukázala, které to jsou, případně i zároveň poukázala na možné mýty, které tyto postavy mohou dál roznášet.

Bella2.png

Hned taková bomba na začátku, že? Vím, vím, Bella patří k nejvíc nenáviděným postavám vůbec (za ní pokulhává už jen její „kopie“ Anastazie Steel). Je mi jasné, že je to pravděpodobně šokující, vzhledem k své nepopularitě, které Stmívání získalo. Nehodlám ale nijak řešit, ani rozebírat samotný příběh. To jaký na to mám já, nebo vy názor, není předmětné, tak se toho prosím zdržme.

Nedávno jsme se bavily s kamarádkou, že není divu, že Stmívání nemá skoro nikdo rád, když je tam tolik postav psychicky „narušených“ a to lidi ve skutečnosti až tak nebere… zvlášť, když je to zabalené ve fantasy obalu (ani Harry Potter by neměl takový úspěch, kdyby to primárně nebyla „pohádka“). Potom jsem náhodou narazila na wrongplanet na debatu, jestli je Bella na spektru. Ti lidé, co četli knihy, se vesměs shodovali na tom, že tam asi něco je.

Hned v první kapitole Stmívání sama Bella zmiňuje, že musí mít nějakou poruchu v mozku, protože není schopna toho, čeho jsou její vrstevníci.  Je velmi nervózní z tak obrovské změny, kterou dobrovolně podnikla, a proto se ještě víc uzavírá před světem. Já osobně znám poměrně dost introvertů a nikdo z nich není ze společnosti tak nervózní jako ona.

Má ráda svůj klid a samotu a často říká, že to má po otci – což naznačuje klasickou linii dědičnosti (on sám tráví čas maximálně na rybách s přáteli a po Bellině matce si nenašel jinou partnerku). Večery ráda tráví doma u počítače, případně s knihou. Nechce žádný hluk a chaos. Všude s sebou nosí svůj iPod.

Má problémy s chápáním pocitů druhých – je zmatená a trochu i naštvaná, když jí Jessica v Novém Měsíci vynadá za to, že nasedla s cizím chlapem na motorku a neozve se svojí matce po autonehodě ve Stmívání, jelikož jí nedochází, že o ní má strach. Má i problém s chápání a rozpoznávání svých pocitů – Edward i Jacob na ní v Zatmění naléhají, aby si přiznala, že Jacoba svým způsobem taky miluje, jen si toho není vědoma.

Chybí jí pud sebezáchovy (to u AS bývá dost časté), v Novém Měsíci samu sebe přivádí do nebezpečných situací, aby mohla slyšet Edwardův hlas. Velmi zvláštní a znepokojující, uznávám, ale Cullenovi pro ní byli všechno, byli její posedlost (taky typické pro AS), konečně někam zapadala a našla lásku a oni místo toho odešli. Mimochodem, ačkoliv za tuhle knihu byla Stephenie Meyerová velmi kritizovaná, v jistých stádiích deprese, které zcela jistě měla (kdo by je po takovém rozchodu neměl?), může dojít i k bludům a lehčí psychóze. Ovšem Bella si byla vědoma svého nesmyslného chování, ale nemohla si, ve svém momentálním špatném duševním stavu, pomoct (že by jako kompenzace vzniklé OCD?).

bella-bella-swan-31352559-500-205

Bella je i velmi smyslově přecitlivělá – například ve Stmívání se jí udělá zle z pachu krve a Edward se o ní potom stará a nedokáže pochopit, jak nějaký člověk může cítit krev. Opět u autistů je běžné, že slyší a cítí i věci, které by správně lidské smysly neměly zaznamenávat.

Je opravdu hodně nešikovná, pořád upadává, něco jí padá z rukou a tělocvik je pro ní (a i pro její spolužáky) noční můra. A podle tvrzení ostatních postav není dobrá lhářka a preferuje pohodlné oblečení. Nerozumí si s děvčaty, které ji hned od začátku nemají moc rády, zatímco kluci jsou její netypickou povahou fascinováni (taky běžné pro AS holku).

Hned od začátku se touží stát upírkou – cítí, že není správný prototyp člověka; že mezi lidi prostě nezapadá. (Někde jsem četla, že fascinace fantasy světem a upírama je pro Aspergerky častá věc.)

To, že Edward nemůže číst její myšlenky, protože dle jeho slov její mozek nevysílá FM signál, ale AM signál, může naznačovat opravdu jiné „spoje“. Myslím, že tímhle Stephenie Meyerová chtěla zdůraznit (ať už úmyslně, či ne) její neurodiverzitu, protože vrána k vráně, že… 

Na svůj věk se chová dospěle, podle některých až přehnaně upjatě a je přirozeně inteligentní – poměrně rychle jí dojde, že Cullenovi jsou upíři, ale nejsou nebezpeční, přesto je ale poměrně sociálně naivní – nevidí, že ji Jessica nemá ráda a že po ní její mužští spolužáci touží.

Často bez rozmyslu říká, co má na jazyku – třeba když konfrontovala Edwarda s tím, že podle ní není člověk a že se mu mění barva očí, aniž by domyslela, jaké to může mít následky. Nebo jí není „trapné“ opravovat lidi, když jí řeknou Isabello.

Sebekontrola jí nedělá problém; má ji vybudovanou naprosto skvěle (u Aspergerů bývá snížená, nebo zvýšená). Vůči lidem, které má ráda je velmi loajální. I přesto, že je celá sága velmi romantická, Bella sama o sobě romantik není – dokonce Edwardovu žádost o ruku několikrát odmítne. Je pragmatická a racionální. Hodně řešila v Novém Měsíci, že stárne a nebude pro Edwarda časem dost atraktivní – přestože i tohle bylo haněno, její pohled na věc je velmi realistický.

Má kousavý a sarkastický smysl pro humor a je velmi tvrdohlavá (až rigidní). Je vidět poměrně velký a prudký vývoj její postavy během několika stránek (znova vcelku běžné pro AS ženu). Do jisté míry vykazuje asociální rysy.

Nehledě na to, že sama Kristen Stewart řekla, že na konkurz šla, protože Bellu moc dobře chápala – a konkrétně o Kristen se v odborné veřejnosti a AS kruzích vztekle spekuluje, že je nejspíš na spektru. Totéž se ale dá říct i o Stephenii Meyerové – četla jsem, že si lidi myslí, že je AS, protože její obě hlavní hrdinky vykazují AS rysy (Wanda z Hostitele je ve skutečnosti mimozemšťanka, takže se to musí brát s nadhledem).

Je to už deset let, co jsem ty knihy četla (ty filmy jsou přeci jen jiné), takže je dost možný, že si na hodně věcí ani nevzpomínám. Nicméně, když se na to dívám zpětně, tak si myslím, že Bella je poměrně jasná Aspergerka (někde jsem četla teorii, že Bella je sociopat, loool). Já osobně Belliným myšlenkovým a emocionálním pochodům poměrně rozumím a to se mi nestává často (i když to neznamená, že se chovám stejně). Dá se to zároveň porovnat i s již zmiňovanou Anastázií Steelovou (sága 50 odstínů), která byla sice napsána podle Belly, ale je přeci jen výrazně neurotypičtější ve svém chování, protože ji napsala jiná autorka.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.