Ironie a vtípky

O autistech se říká, že nepoznají vtip a ironii. To ale není vůbec žádná pravda, minimálně u mě ne, ale vím o dalších případech! Ano, někdy bývám zmatená a nejsem si vždy jistá a někdy opravdu si nevšimnu, že cosi proneseného bylo pronesené v nadsázce, ale „ruku na srdce“ – kdo ne?  Máte vždy jistotu, že někdo žertuje? Kolikrát jsem byla svědkem, když NT muselo jinému NT říct „to byl žert prosimtě“ a druhé NT zareagovalo „aha, tak to jo“.

Nerada bych byla opět nařčena z toho, že příliš generalizuju, ale všimla jsem si už delší dobu, že to tak není. Před jednou autistkou (která je tak jasná, že by jí diagnózu dali i laici) jsem použila ironii hned několikrát a vždy ji poznala. V našich AS skupinách na facebooku jsme skoro až nechutně ironičtí. Viděla jsem vlog jednoho Aspergera, který říká „my ironii ale poznáme, jen nevíme, jak reagovat“ a ostatní v komentářích mu to povrzovali. Jedna holka mi sdělila, že si není jistá ohledně podezření ohledně AS, protože vtipy a ironii pozná.

Věc se má tak, že to vy – NT – nepoznáte, že my jsme ironii/sarkamus/vtip poznali. Bez urážky, ale je to tak. Takových příkladů mám hodně. A je to vlastně úplně normální, vždyť jsme rozdílní.

„Ty nikdy nepoznáš ironii,“ nařknul mě můj pubertální bratr. Byl to jeden z klíčových znaků podle čeho mu došlo, že jsem AS, když se o tom bavili ve škole. Samozřejmě, že ji poznám, jen on z mojí reakce nepozná, že mi to došlo. Proč? Reaguju až příliš chladně? Příliš divně?

Často při hodinách s jedním učitelem jsem jediná, kdo se směje jeho vtípkům, zatímco ostatní sedí a dívají se zmateně – nejsou si jisti, že žertuje. No, jak je tohle možné? Neměla bych být já ta zmatená?

„Chyběl jsem ti?“ zeptal se mě spolužák po týdenní absenci.
„Jo, chyběl,“ řekla jsem.
„Ty jseš hrozná, pořád jsi ironická!“
„No vážně, nedělám si srandu, chyběl.“

A myslela jsem to vážně. Bez něj jsem se nudila.

O hodinu později, tentýž spolužák: „Zase ta ironie.“
„Proč si pořád myslíš, že jsem ironická?“
„Protože jseš.“

O pár minut později, stále on: „Ty nepoznáš vtip?“
Nevěděla jsem, co odpovědět, protože jsem začínala být zmatená a… fascinovaná, přesto nepříjemně. Ano, poznala jsem, že žertuje. Proč to teda působilo opačně? Nakonec i tohle, jak se zdá, je jeden z mnoha mýtů, který opět vznikl protože jsme z různých (metaforických) vesmíru a nerozumíme si navzájem. 

Už tolikrát se mi stalo, že mi někdo vynadal, že jsem ironická, přestože jsem mluvila vážně a naopak.

A většina NT kolem mě nepozná, že žertuju. Opravdu. Čím to je? Předpokládám, že to způsobuje absence správné intonace a mimiky, které by indikovaly skutečný stav mojí mysli. Ale… kdo ví.

Vivien Leigh in Gone with the Wind, 1939

Což je mimochodem další důvod, proč si s nikým pořádně nerozumím.

Míjím se s ostatními. Každý den je nějaké nedorozumění.

1 komentář: „Ironie a vtípky

  1. Skromně se domnívám, že to bude tím, že články o AS většinou pojednávají o dětech a ironie a sarkasmus jsou jaksi… no, dospělejší typ humoru. Taky jsem osobně ještě nezažila Aspergera 15+, co by ironii nerozuměl, naopak, měla jsem tu čest se „specialisty v oboru“ 🙂

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.