Synestezie

Pro člověka, který ji nemá, je hrozně těžké si něco takového představit. No, můžete zkusit LSD a zažijete to taky (ale nenavádím vás k tomu, jen jsem to četla na wikipedii, ano? 😀 ). Tomu se říká synestezie nepravá a ta trvá jen nějakou dobu po požití drogy.

Ve zkratce: jeden smyslový vjem podnítí druhý. Pravou (tedy vrozenou) synestezii má přibližně 4% populace. Nejprve se s ní rodíme všichni, ale přibližně kolem čtvrtého měsíce se většině lidem tyto mozkové spoje zase rozpojí. Objevuje se především u schizofreniků a autistů, ale není to žádné pevně dané pravidlo. Povětšinou se to týká spíše žen, ale muži ji mohou mít taky. Údajně je to dědičná záležitost.

Původně jsem si myslela, že se mi to vyhnulo, protože „neslyším barvy“ a „nevidím zvuky“, tak jsem dál po tom ani nepátrala. Ovšem nedávno o tom začala sama od sebe mluvit Sandra. „Tvoj hlas je slabo tyrkysový a vanilkovo-čokoládový. Preto som si dala pri prvom stretnutí sladké palacinky, kvôli tvojmu hlasu. A druhýkrát som ten šalát nedojedla lebo mi nechutil. Nepasoval mi chuťovo k tebe.“

Donutilo mě to si o synestezii něco přečíst. A zjistila jsem, že to není jen o barvách a číslech, ale existuje spousta různých druhů o kterých se ani pořádně nemluví. Udává se cca devatenáct klasických druhů, přesto jsou ale kombinace v podstatě neomezené.

A já mám hned několik typů, které jsou samozřejmě poměrně neobvyklé. Už sama synestezie není až tak extrémně častá, ale jelikož já mám snad všechno ve svém životě naprosto jinak (o tom ale zase jindy)… tak je jasné, že i moje typy synestezie nejsou zcela běžné.

Auditory-tactile (sluchovo-hmatová)

Ach ano, pro tenhle typ synestezie jsou ideální ASMR videa. V podstatě se jedná o to, že určité zvuky na mě působí jako lidské doteky, nebo čísi dech jezdící mi po páteři. Takový eargasm (sluchový orgasmus). Já měla za to, že lidi mají rádi ASMR videa, ale podle komentářů na těch internetech a výpovědí mých kamarádů to patrně není pravda. Očividně příjemné prožitky z poslouchání něčích hlasů nejsou samozřejmé.

Mimochodem, jedna naše učitelka má takový sametový hlas, úplně mi z něj běhají broučci po ramenech. Ostatní zjevně takové pocity nemají, protože nejen, že tu učitelku nesnáší, ale vadí jim i to, že mluví potichu.

Je to snad jedna z mála věcí, která mě dokáže uklidnit.

Spatio-temporal (časoprostorová)

Tak jo, tohle se vážně dost blbě popisuje, zvlášť, když jsem si myslela, že je to naprosto normální a ne, že je to nějaký druh synestezie. Jedná se o určitě vidění různých geometrických objektů v prostoru kolem sebe, které se pojí s časovými údaji. Našla jsem takový příklad na internetu. ↓

synaesthesia
Takto nějak to může vypadat

Pro mě je prosinec vlevo a zabírá nejvíc místa ze všech měsíců, zatímco leden už je nad mýma očima, tam kde by byla jedenáctka na analogových hodinách a já musím trochu zvednout zrak, abych ho viděla. Prázdninové měsíce jsou zase dole. Jaro je napravo, ačkoliv tam trochu zasahuje ještě březen. A celé je to ve tvaru prstence, takového jaký má například Saturn. Ale já nejsem uprostřed místo Saturnu, pozoruju to mimo jako kosmonaut.

Dny v týdnu jsou taková zvláštní elipsa a já bývám uprostřed ní, ačkoliv se i v ní pohybuju jako v točivém výtahu, v závislosti na konkrétním dni. Všední dny jsou smrsklé u sebe a pátek je nahoře, takový podivně ohnutý, zatímco víkend se roztahuje přes celou pravou půlku.

Roky jsou do vodorovného L a láme se to tam, kde se mění století. Já jsem vždy nejblíže aktuálnímu roku, který je napravo.

(propána, zním jako na drogách 😀 vážně ty prášky, které beru, jsou jen na srdce?)

Takhle to mám odjakživa. A paradoxně se to nikdy v mé hlavě nezměnilo, přestože prosinec posledních pár let pocitově už nevnímám tak dlouze.

Zkusila jsem to nailustrovat ve Photoshopu, ale berte zřetel na to, že je to pouze (!) 2D, zatímco v mé hlavě je to ve 3D, takže to není tak přesné. Ta červená tečka jsem já, ale jak říkám se v podstatě ty různé časové údaje ke mně buď přibližují, nebo oddalují, samy od sebe.

 

Mirror-touch (zrcadlový dotek)

Je to jeden z nejvzácnějších typů synestezie a velmi vtipně a zároveň i paradoxně se prý pojí s vysokou mírou empatie. Protože tohle je empatie, tedy tělesného rázu. Zajímavé, že? Jak tohle může mít někdo, kdo přece žádnou empatii nemá…? (A nejen to. Vím o několika dalších autistkách, které mirror-touch taky prožívají.) To je jedna teorie. Druhá zase tvrdí opak; že to nemá nic společného s EQ a že se tahle synestezie objevuje nejčastěji právě u autistů.

Například když vidím jak někdo hladí po zápěstí jiného člověka, začnu to cítit taky. Neviditelná ruka mě hladí po zápěstí a je to extrémně příjemné. Ačkoliv kvůli tomu potom zírám jako totální magor 🙂

Nebo když se někdo praští do hlavy, au, bolí mě to taky. Já to mám ještě propojené se zvuky, takže se ty mé pocity znásobují. Jasně, plno lidí se začne drbat, když se kolem nich drbou jiní lidi. Ale to mi nepřipadá jako typ synestezie, ale jako spíš nějaká panická reakce těla na možné nemoci (svrab a podobně).

Překvapilo mě, že to v Čarodějkách prezentovali něco tak běžného jako magickou schopnost, když Phoebe začalo bolet rozbité koleno nějaké malé holčičky.

Já tenhle typ mám natolik silně, že jsem kvůli tomu zavrhla myšlenku na studium medicíny, nejspíš bych omdlela až bych viděla někoho s těžkým poraněním (a krví to rozhodně není, pohled na samotnou krev mi doopravdy nevadí). Na horory se nedokážu dívat. Vždycky mě zajímalo, proč tolik lidí má rádo horory, proč je přímo vyhledávají a ještě si to užívají, když mně se z té představy chce doslova umřít.

Teď už chápu, že je to kvůli tomuhle. Horory bývají natáčeny tak, aby působily velmi realisticky (na rozdíl od akčních filmů, které mi v zásadě nevadí) a mně se z toho dělá špatně. Extrémně špatně. Jakože fakt… to se ani nedá popsat. Je mi jasné, že kdybych někdy viděla nějaký horor, tak bych patrně skončila v nemocnici na kapačkách. A to opravdu nejsem žádná „padavka“, protože ve skutečném životě nejsem přecitlivělá na bolest. Naopak. Já prožila skoro celé dětství po nemocnicích, mám tudíž jiný práh bolesti. Kolikrát se sestřičky při odběru krve diví, že mě to nebolí, i když mi rozpíchaly ruku kvůli mým neviditelným žilám. Nebo mám neustále kvůli své nemotornosti po těle spoustu modřin a ani je necítím. Když jsem si rozřízla dlaň při utírání nože, tak jsem si toho všimla jenom protože se ta utěrka zbarvila do ruda.

Právě i díky takové synestezii často zrcadlím; kopíruju různé sebestimulující pohyby jiných lidí, přestože mi ani nebývají sympatičtí a tudíž o ně neprojevuju sexuální zájem.

Mimochodem tohle je docela užitečná schopnost u autistů. Já například tajně pozorovala jednoho spolužáka na základce, jak pravidelně přejížděl spolužačce po šíji prstem a měla jsem z toho totožně příjemné pocity, aniž by se mě někdo doopravdy dotýkal.

Misophonia

Překvapilo mě, že to spadá pod synestezii a nejsem si jistá, jestli i tyhle konkrétní příklady spadají pod misofonii, ale… myslím, že ano. Někteří lidi označují za misofonii například nesnášenlivost k mlaskání, srkání a podobně. To se ovšem vztahuje obvykle jen k jedné určité osobě a časem to odezní (jak si vztah prochází určitými fázemi).

Já například díky lepšímu sluchu nesnesu plno různých zvuků. Minule jsem šla třeba po ulici, hudbu ve sluchátkách jsem měla velmi hlasitou a i přes to jsem dostala šílený vztek, když nějaký debil musel vykládat kovové sudy, zrovna jak jsem procházela kolem. Až se mi zatmělo před očima. A nejen to, spolubydlící neustále rachtají svazkem klíčů a mně se chce vyletět vzteky z kůže. Nejhorší na tom je fakt, že mi to vadí dokonce i když dělám rachot s klíči/nádobím/a podobně já sama. Nejradši bych si za to urvala hlavu.

Vadí mi nosové a chraplavé hlasy, nebo hlasy u lidí s rýmou. V tu chvíli mám pocit, že mám ucpané dutiny taky a nezvládám to poslouchat, fakt ne. S čímž souvisí i fakt, že se mi dělá zle ze smrkání a vlhkého kašle. Tak moc, že jsem minule musela odjet z koleje domů, protože jsem začínala mít pocit, že i já jsem nemocná; že mám kašel a rýmu a to všechno, jen protože jsem to poslední tři dny neustále poslouchala. Dorazila jsem domů a máma mi řekla „ale vždyť vypadáš dobře“. Ano. Samozřejmě, že jak jsem se dostala od těch zvuků pryč, tak se mi fyzicky okamžitě ulevilo.

Tohle zjištění i zahýbalo vnímáním mé vlastní imunity; začínám si myslet, že ji mám ve skutečnosti docela silnou, jen díky synestezii trpím též a okolí mě má za hypochondra. Teď už vím proč.

Nevydržím poslouchat metal. Je to otřesné, co si ti zpěváci dělají se svými hlasivkami. Vždycky mě kvůli nim začne hrozně škrábat v krku.

Kdo tohle nezná, nemá šanci to pochopit.

Zajímalo by mě, co všechno se vlastně dá považovat za synestezii. Například když jsem se snažila stát vegetariánkou, všechna má snaha přišla vniveč, protože jsem začínala mít „halucinace“. Šla jsem po ulici a zjevně něco ve mně vyvolalo chuť na kuře, které jsem náhle cítila na jazyku a jeho vůně se rozprostírala všude kolem, až jsem byla naprosto zmatená a přesvědčená, že to musí cítit i ostatní. Necítili. Totéž se mi stává i například s čokoládou a jinými pokrmy. Ovšem… tyhle asociace jsou poměrně logické, ne jako když ve vás písmeno B vyvolá chuť na kávu.

Jak jsem si tak četla o těch klasických typech synestezie, tak mám takové matné záblesky různých vzpomínek. Středa bývala modrá, úterý zelené, pondělí nejspíš žluté a sobota tmavě červená. Je mi to všechno hrozně povědomé. Čísla byla vlastně taky barevná, ale ne díky  ztracené synestezii, ale díky barevným hodinám, které mi roky visely naproti posteli. Kdysi v dětství jsem měla otřes mozku a o pár let později jsem upadla do krátkého bezvědomí. Možná právě to zapříčinilo, že jsem o ostatní druhy synestezie přišla. Kdo ví.

Brácha s ADHD tvrdí, že úterý je červené a neděle oranžová (zbytek už jsem zapomněla). Táta zase dodal, že pondělí je modré a pro něj je neděle černá. Hm, možná, že nejsem úplná „čarodějka v rodině mudlů“. Aspoň co se týče synestezie.

Takže… jestli máte podobné zážitky jako třeba já, tak mi věřte, nejste cvoci. Ale ani to není běžná věc. Prostě máte v mozku nějaké spoje navíc.

 

Reklamy

2 komentáře: „Synestezie

  1. FASCINUJÍCÍ.
    Ptáci (ne všechny druhy) prý mají pentachromatické vidění. Nedovedu si to představit, jako si nedovedu představit synestesii. Ale musí to být velmi fascinující, obohacující.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s