„Vítej v mým světě“

Jsem posledních pár dní totálně zmatená, jako bych snad žila v úplně jiné dimenzi. Všechno je vzhůru nohama. Přestěhovala jsem se na kolej, ale jak jsem zjistila, nevyspím se tu. Stěny jsou tu tenké jako papír (když slyším jak někdo pokládá hrnec do dřezu o dvě místnosti dál, tak mám pocit, že mám jenom halucinace a žádné zdi tu ve skutečnosti ani nejsou) a jsou tu i dva bary. Ano, přímo v areálu kolejí (což mě teda šokovalo, ale zdá se, že je to poměrně běžná věc, wtf?). Tudíž se hodlám odstěhovat. Jen nemám zdání kam.

Taky mi nefunguje ISIC (ani jsem netušila, že na něm má něco fungovat). Připomíná mi to ten vtip o tom, že vysokoškoláci používají svůj diplom jako podložku pod myš. No, ISIC je mi leda tak vhodný akorát na namazání másla na chleba… které nejím.

Docela se divím, že mám ještě hlavu na krku, jak moc jsem zmatená a roztěkaná. Na kolej jsem si přivezla patnáct propisek a to jsem si málem další den koupila další, protože jsem si myslela, že žádnou nemám. Za to sešit jsem si nepřivezla žádný. A taky tu mám čtyři vlastní polštáře a žádnou přivezenou peřinu. I zubní kartáček jsem si opět musela kupovat. 😀

V sobotu jsem se sešla s jednou autistkou, kamarádkou. Už jsem se sešla se třemi takovými, takže jsem nevstupovala na úplně neprobádané území. Ovšem, když celý život žijete na, pro vás, bitevním poli, tak najednou absolutně netušíte, jak se chovat, když je ticho po pěšině. Zvlášť, když to ono ‚ticho‘ je výrazně starší než vy a má už i dítě. Vím, že si lidé na věk hrozně potrpí. Přikládají tomu číslu zbytečně velkou váhu; jako by to garantovalo inteligenci a mentální vyzrálost. Ale pro všechny jsem už ze samotného principu – že teprve vstupuju do mladé dospělosti – nevyzrála a někdy i hloupá, že jo, protože přeci nemám děti a nejsem finančně nezávislá kvůli studiu (což je maximální pitomost, vždy jste na někom finančně závislí – ať už na rodičích, zaměstnavateli, státu…).

Takže jsem logicky z toho setkání měla strach. Sandra je Slovenka, žijící v Německu a přesto je to člověk, se kterým jsem měla, a zatím stále mám, za celý svůj život nejmenší komunikační potíže. Paradoxní, ne?

Konečně tu byl někdo před kým jsem nemusela hrát divadlo. Nemusela jsem se snažit o ten pitomý oční kontakt, ani se tvářit, že mi vůbec nechybí fenomén koktejlové párty. Protože naprosto stejné potíže měla i Sandra.

cheb
Cheb

Strávily jsme příjemný den v Chebu. Nejdřív jsme byly na obědě v naprosto chaotické a neuspořádané restauraci a po tom (co na nás neustále civěl nějaký Němec a nějaký dítě) se nám podařilo zapadnout do poměrně klidné čajovny, kde jsme si mohly v klidu popovídat.

„Ráno mě naštvali rodiče,“ vyprávěla jsem jí. „Táta se mě zeptal ‚kam jdeš?‘ a já mu řekla: ‚na autobusové nádraží‘ a on se zasmál a řekl mi, ať ze sebe nedělám šaška.“
„Čo je na tom zle?“
„On se ptal na to, kam jedu. Tedy do Chebu. Ale logicky jsem mohla jít třeba na vlakové nádraží, že jo. Nenapadlo mě ráno rozespalá přemýšlet, jestli to náhodou nemyslí jinak. A máma mi ještě na to řekla, že to byla přece naprosto jasná otázka a že jsem protivná jen proto, že mám hlad. Kdyby aspoň nic neříkali, ale oni ještě do mě rýpou!“

Bylo naprosto úžasné být s člověkem, který mě absolutně psychicky nevycucal. Nemusela jsem přemýšlet nad tím, že cokoliv co řeknu, může být překrouceno a špatně pochopeno, zároveň jsem ani nemusela přemýšlet nad skrytým záměrem toho, co mi ona sama říká. Když řeknu červená, tak ví, že tím myslím červenou, ne možná růžovou, nebo fialovou.

U tohohle si vždycky vzpomenu na máminy slova: „Víš, když jsem s mou sestrou, tak se musím hrozně moc hlídat, aby to nepřekroutila a tak. Pořád nad vším přemýšlet, ubíjí mě to. Znáš to taky?“
A já jí na to odpověděla: „Vítej v mým světě.“

Jsem ráda, že jsem zjistila, že můj svět není jen můj, ale, že existuje minimálně jeden člověk, který uvažuje, cítí a chová se stejně jako já.

Upřímně mě ale štve, že je to další z mnoha super (a tentokrát i normálních) lidí, co ode mě žijou tak daleko. Jako malá jsem se chtěla učit německy, tak bych možná mohla začít a přestěhovat se. Ostatně, Německo má hezká města a v některých oblastech života i podporu pro autisty (jazykové zkoušky z angličtiny stejně neudělám, protože jsou poměrně hodně postavené na sociální kognici).

Zatímco píšu tenhle článek, tak bych měla jít dělat úkol do školy. Snažila jsem se ho udělat, ale zjistila jsem, že mu absolutně nerozumím. Co s tím? Už celou hodinu, kde jsem jen kvůli kreditům (bohužel je potřebuju, taky pro mě nepochopitelná zbytečnost, zvlášť když se na jistých vysokých dají legálně odkupovat, takže si ten kupující pak nemusí zapisovat povinně volitelné předměty), měla tendenci mlátit hlavou do stolu a říkala jsem si „jseš debil, měla jsi jít studovat matematiku“ (kde bych beztak jako dyskalkulik spílala „jseš debil, měla jsi jít studovat literaturu“). Já jsem si patrně totiž vybrala jedny z nejnevhodnějších oborů pro autisty a to filologii a pedagogiku. Hledání nevyřčeného mezi dvěma postavami a rozebírání jejich vztahu v jednostránkové povídce, případně neustálé domýšlení toho, jaké problémy s výukou jazyka můžou mít studenti… uh, to vážně není můj šálek kávy.

5 komentářů: „„Vítej v mým světě“

  1. Klobouk dolů, jen my co žijeme s Aspí (vnuk 19 let)kem, víme co to je, celý život jsem taky nějaká jiná, něco mi jde a něco absolutně né, což mé okolí absolutně nechápe. Jak se vymaní aspík ze své ulity, když z ní vůbec nechce vylézt, jak se mu má pomoci ?

    To se mi líbí

  2. To je Tva fotka? Je krasna!
    S temi poznamkami, co rodice chapali jako nevhodne, jsem to mivala podobne… a dodneska mam problem s tim, ze mi je vycitano (i byvalym pritelem), ze neco nejak myslim tim, co jdem rekla a ja proste nechapala, proc nedokaze prijmout, ze rikam, co myslim. Byl na to navic upozornen. Tohle asi nevysvetlis. Lidi jsou divni 😀

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.