Takže… co teda vlastně jsem?

Na Aspergerovi je potíž v tom, že nejste dost šílenec, ale ani dost „normální“. Neustále se ocitáte mezi dvěma protipóly a nemůžete si vybrat. Někteří to nazývají „syndromem špatné planety“. Zasměju se, když si uvědomím tu ironii. Jediný člověk, který ze mě dokázal vykřesat romantické city už tu svou perfektní planetu našel. To já bych ji nenašla ani za sto životů. Kdybych snad věřila na ty minulé, nepochybovala bych, že jsem v nich byla nějaký totální psychopat, protože kus z něj ve mně ještě očividně zbyl. Aspoň podle názoru společnosti.

Měli jsme ve škole hodinu osobního rozvoje, kde na nás učitelka zkouší terapeutické postupy. Napsali jsme své jméno a ke každému písmenu jsme měli za úkol přiřadit nějakou svou charakteristiku. ‚Arogantní? Ne, to je příliš silné slovo, taková nebývám… antiheroická‚, napadne mě nakonec. Tedy antihrdinka.

Další aktivitou byla kresba semaforu a ke každé barvě jsme měli napsat, co děláme. Červená – co je protizákonné, oranžová – co by se nemělo a zelená – co společnost schvaluje. Vážně by mě nenapadlo, že moje oblíbené psychologické aktivity budou jak neřešitelný hlavolam. S povzdechem k zelené napíšu, že studuju a oranžové vlastně úplně všechno, co dělám. Že hraju divadlo. Že lžu (ach ano, autisti jsou nekonečně upřímní… no, to bohužel vždy nejde, ale to asi sami víte nejlíp). U červené jsem se poněkud zasekla, ale přeci jen… S pokrčením ramen naškrábu, že zatím nic, myslíc na vraždy. Samozřejmě, že jsem měla šok, když spolužáci začali řešit, co všechno se dá napsat do ‚protizákonné části‘. Prý chodí na červenou přes přechod, občas parkují na místech, kde se parkovat nemá a překračují povolenou rychlost. A mně v hlavě hned vyskočily vraždy. Tohle myšlení podle jednoho podobného psychologického testu ukazuje na psychopatické rysy… Kdybych kouřila, tak bych si zapálila cigárko, aby to mělo tu správnou atmosféru, když o tom teď tak hezky mluvím.

„Já jsem s tím měla docela problém,“ odpovím. „Bylo to pro mě hrozně těžký rozřadit. Já nevím, asi nemám tu správnou morálku, divně nastavený hranice, ale třeba to lhaní by podle mě mělo být v zelený části. Lidi si vzájemně neustále lžou a společnost upřímnost málokdy akceptuje. Lhaní a jistý druh manipulace jsou přirozené a ač se společnost tváří, jak chce, je to až téměř vyžadováno.“ Stěží se nadechnu a pokračuju. „Tak jako studium by nemuselo být v zelený, protože by se jistě našlo hodně lidí, kteří by mi řekli, že mám jít makat a ne být na vysoké, protože vysokoškoláků je tady habaděj.“ Což je samozřejmě nesmysl.

No, dívala se na mě dost zvláštně. Zajímalo by mě, co si taková zkušená psycholožka, jako ona o mně myslí. Někdy se jí na to musím zeptat.

2 komentáře: „Takže… co teda vlastně jsem?

  1. Zeptejte, zajímalo by mě to. Zajímavých „výraziv“ od psychokdeco mám dost. Většinou skončí u toho, že stejně nechápou. – jako ostatní normálové jim to prostě hlava nebere 😦 Diagnozu máme v rodině (nejen já říkám, že my, „entéčka“, máme diagnozu „příbuzný“). Moji dva dospělí „aspíci“ vyrostli v době, kdy se o téhle dg. psalo max. ve skriptech. Ani u nejml. – který je „pouhý“ VHF jsem netušila, že vynalézám vynalezené – a dlouho. Komunikační kalendář, nonkonformismus atd. atp.
    Chci Vám říct jedno – netrapte se. I kdybyste se přeskočila, 98% „běžňáků“ Vás nepochopí, protože na to prostě nemají.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.