Vnitřní svět

Na tohle zajímavé, ale poměrně zvláštní, téma mě navedl článek od jedné AS blogerky a donutil mě se zamyslet, jak to vypadá uvnitř mé hlavy. Sherlock Holmes má takzvaný palác mysli, Ch. A. Magnussen zase přihrádky se složkami uvnitř a Strašilka papír. A co mám já?

Uvnitř mé hlavy to vypadá jako ve velkém kině, které ale není jako klasické kino plátno, kam byste zamířili na premiéru nového filmu, ale to působí jako taková promítací plátno nad hlavami jako je například ve hvězdárně. Je tajemné a chaotické, tak jako vesmír. A veliké.

Na sedačkách sedí lidé, které mám ráda, nebo jsem kdy měla ráda a momentálně mi chybí. Občas tam sedávají i lidé, kteří nemají rádi mně, ale pro mě osobně jsou nějakým způsobem zajímaví. A pak tam sedí, samozřejmě, moje nemesis… nadšeně řečeno. Samozřejmě, že nemám nepřátele, alespoň já je takto nevnímám, na druhé straně občas jsem tím trnem v patě já, nevím proč, čím jsem si to vysloužila.

Plátno je opravdu obrovské, přes celou místnost a nabízí veškeré detaily mojí roztříštěné mysli. Téměř žádná scéna není v celku. A co se na něm promítá?

Cokoliv, co se děje v mém životě; ať to špatné, nebo to dobré, promítají
mé fantazie – co bych chtěla dokázat a jak bych chtěla, aby vypadal můj (a
nejen můj) svět v budoucnosti. Dokonce i věci, které se mě přímo netýkají,
ale podvědomě je vidím. A celé to běží jako film. Stále dokola.

A co vaše mysl?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.