Isabella Swan (sága Stmívání)

Tuto rubriku jsem si založila, protože se mi zdá, že těch postav přibývá, jelikož je to moderní a já bych na to ráda poukázala, případně i zároveň poukázala na možné mýty, které tyto postavy mohou roznášet.

Bella2.png

Hned taková bomba na začátku, že? Je mi jasné, že je to pravděpodobně šokující, vzhledem k své nepopularitě, které Stmívání získalo. Nehodlám ale nijak řešit, ani rozebírat samotný příběh. To jaký na to mám já, nebo vy názor, není předmětné, tak se toho prosím zdržme.

Continue reading „Isabella Swan (sága Stmívání)“

Kdo je tu vlastně normální?

A co je vlastně norma? Četla jsem nedávno krásný nadpis „Občas zbije spolužáky. Je autista“. Až v samotném videu se dozvíte, že „zbil“ dva spolužáky, vždy v sebeobraně. Fascinuje mě, jak se spousta těch „normálů“ snaží jen prohlubovat propast mezi námi a nimi. Co z toho sakra můžou mít?

Na druhé straně, když jsem mámu upozornila  na fakt, že její pubertální syn začíná být velmi agresivní (jak verbálně, tak už i fyzicky – minule mě prakticky fyzicky napadl za to, že jsem neslyšela zvonek a neotevřela mu dveře), protože je neléčené ADHD, které nemá ani prakticky pravidelně pohyb, tak jsem byla seřvána, že to přeháním a že je to normální. Všichni kluci se v tomhle věku tak chovají a tím pádem je to v pořádku a normální. Žádné ADHD.

Continue reading „Kdo je tu vlastně normální?“

Ironie a vtípky

O autistech se říká, že nepoznají vtip a ironii. To ale není vůbec žádná pravda!!! Ano, já osobně jsem zmatená, když je někdo ironický často, jestli mluví tentokrát vážně, nebo ne.

Jasně… nejsem si vždy jistá a někdy opravdu si nevšimnu, že cosi proneseného bylo pronesené v nadsázce, ale „ruku na srdce“ – kdo ne?  Jste si vždy jistí, že někdo žertuje? Kolikrát jsem byla svědkem, když NT muselo jinému NT říct „to byl žert prosimtě“ a druhé NT zareagovalo „aha, tak to jo“.

Nerada bych byla opět nařčena z toho, že příliš generalizuju, ale všimla jsem si už delší dobu, že to vůbec není žádná pravda. Před jednou autistkou (která je tak jasná, že by jí diagnózu dali i laici) jsem použila ironii hned několikrát a vždy ji poznala. V našich AS skupinách na facebooku jsme skoro až nechutně ironičtí. Viděla jsem vlog jednoho Aspergera, který říká „my ironii ale poznáme, jen nevíme, jak reagovat“ a ostatní v komentářích mu to povrzovali. Jedna holka mi sdělila, že si není jistá ohledně podezření ohledně AS, protože vtipy a ironii pozná.

Continue reading „Ironie a vtípky“

Těžký úděl alexithymika

Ke dni autismu přidávám takový odlehčený článek (který mám rozepsaný přes půl roku, loool) o takové zvláštní charakteristice, nebo spíše rysu, který se často objevuje společně s autismem 🙂

Za prvé. Lidé nemají tušení, co ten pojem vlastně znamená. Když si chcete zadat do vyhledávače nějaký dojímavý citát (který vás možná ani nedojme a jestli jo, tak to stejně ve výsledku ani nepoznáte), tak vám vyjede přesný opak. Milé. Alexi – co?

Continue reading „Těžký úděl alexithymika“

Online seznamky

Ani nevím, co mě to popadlo, ale místo toho, abych psala bakalářku, nebo aspoň se mentálně přemlouvala, abych ji začala psát, tak jsem si stáhla několik online seznamek. Zjistila jsem totiž, se jedna AS právě takhle seznámila se svým přítelem. Já tenhle způsob seznamování se vždycky odsuzovala, jelikož vyvíjí na mě až moc velký nátlak a protože se mi zdá, že tam nikdo použitelný pro vztah se mnou (jen Bůh ví, jestli někdo takový vůbec někde existuje) nemůže vůbec být. Protože musí být trochu jako já. A pro mě je úmyslné online seznamování se zoufalost level 999. Takže se logicky ani nemůžeme najít.

Continue reading „Online seznamky“

Sirény

Dnešní den mě poměrně překvapil – ne mile, ovšem. Lidi mě nepřestávají udivovat; vždycky když si myslím, že už jsem našla dno lidské blbosti, tak se prohloubí jako neprozkoumaný oceán.

Ráno se rozezněly sirény v Praze a středočeském kraji jako pieta za hasiče, který umřel při záchraně jiného lidského života. Nevím přesně o co šlo, takže se nebudu snažit tady uvádět nějaké zavádějící informace. Každopádně; lidi na facebooku stěžovali na to, že je ty sirény vyděsily, chudáky, a že denně přece umírají lidi za které se sirény nerozezní. Ano, nerozezní, protože to nejsou výjimeční lidi (já vím, že motivující koučové by se mnou nesouhlasili, jelikož výjimečný je přece každý člověk a tak dááále, ale dokud to není vidět, tak máte smůlu), jelikož se neobětovali pro někoho jiného. Tak to prostě je. Copak je tak složité vidět ten rozdíl…?

Continue reading „Sirény“

Vánoce, Silvestr a tak

Den před Vánocemi se mi stala dost divná a nepříjemná věc. Tedy, nepříjemná je dost slabé slovo. Zjistila jsem, že se nějaký kretén pokusil mě a jednu mou AS kamarádku rozdělit, tím, že udělal fotomontáž nějakých falešných screenshotů, kde ji údajně pomlouvám. Věřili byste tomu? Já myslela, že se tyhle věci dějí jen ve stupidních telenovelách, nebo béčkových seriálech. Když jsem se to dozvěděla… no, popisovat to tady nebudu. Bylo to příšerný. Dokážete si představit to zoufalství, když netušíte co se děje, proč se to děje, proč jste vlastně ti špatní a kterého hada si hřejete na prsou? Když vám ta osoba nevěří, že nic takového neexistuje, odmítá s vámi rozumně komunikovat, a úplně to dojebe už tak křehký vztah mezi dvěma velmi nedůvěřivými autistkami s dost špatnými zkušenostmi s lidma?

Nakonec jsem zjistila, že ten důvod nebyl zničit mě. Ale ji. Ten zrádce mě zjevně chtěl mít jen „pro sebe“ a tak takhle zaútočil. Prý nějaký můj kamarád, nebo kamarádka. Prý někdo, kdo mě má rád. Chápete to? Žárlivost? Jak mi vysvětlila moje jiná kamarádka; takhle se nechová člověk, kterýmu na vás záleží. Kdyby mě měl rád, tak by něco tak odpornýho neudělal. Nejradši bych ho stáhla zaživa z kůže a veřejně pranýřovala. Nejprve jsem si myslela, že se to urovná, ale upřímně… zdá se mi, že tohle už nepůjde napravit. Jen pomalu pozoruju, jak přicházím o další kamarádku a nevím, co s tím mám dělat. Je mi do breku. Zatracený sráč.

Ovšem, takovou věc nechci nijak zvlášť řešit veřejně, takže žádné detaily tentokrát nečekejte. Jí se to moc nelíbí, ani se jí nebude líbit to, že jsem celý tenhle incident tady vůbec zmínila. Ale to já jsem to ze sebe potřebovala dostat, však nejde jen o ní.

Jak to dát do pořádku?

Continue reading „Vánoce, Silvestr a tak“

Synestezie

Pro člověka, který ji nemá, je hrozně těžké si něco takového představit. No, můžete zkusit LSD a zažijete to taky (ale nenavádím vás k tomu, jen jsem to četla na wikipedii, ano? 😀 ). Tomu se říká synestezie nepravá a ta trvá jen nějakou dobu po požití drogy.

Ve zkratce: jeden smyslový vjem podnítí druhý. Pravou (tedy vrozenou) synestezii má přibližně 4% populace. Nejprve se s ní rodíme všichni, ale přibližně kolem čtvrtého měsíce se většině lidem tyto mozkové spoje zase rozpojí. Objevuje se především u schizofreniků a autistů, ale není to žádné pevně dané pravidlo. Povětšinou se to týká spíše žen, ale muži ji mohou mít taky. Údajně je to dědičná záležitost.

Původně jsem si myslela, že se mi to vyhnulo, protože „neslyším barvy“ a „nevidím zvuky“, tak jsem dál po tom ani nepátrala. Ovšem nedávno o tom začala sama od sebe mluvit Sandra. „Tvoj hlas je slabo tyrkysový a vanilkovo-čokoládový. Preto som si dala pri prvom stretnutí sladké palacinky, kvôli tvojmu hlasu. A druhýkrát som ten šalát nedojedla lebo mi nechutil. Nepasoval mi chuťovo k tebe.“

Continue reading „Synestezie“

Pissed off

Je pět ráno a já zrovna dopisuju tenhle článek. To je špatný.

Nikdy jsem neměla v plánu si dělat z tohohle blogu „ufňukaný“ deníček a doufám, že se to i nestane a brzy budu psát o pozitivnějších věcech, ale momentálně mám hrozně zvláštní období. A k tomu období bohužel patří i v podstatě ztrácení lidí, které jsem považovala za přátele. Takže proto to píšu sem. Protože patrně asi nemám přátele.

Všechno v mém životě se řídí podle ostatních. Kdy si na mě laskavě udělají čas, kdy zrovna oni si budou chtít povídat, kdy oni budou mít náladu. Ani nevíte, jak moc mě to s**e. Tak moc, že mám v plánu po škole zdrhnout do zahraničí a poměrně vážně uvažuju nad tím, že za sebou takzvaně spálím mosty.

Continue reading „Pissed off“

Autismus není neviditelný (aneb ableismus v praxi)

Pořád slýchávám, že autismus je neviditelný. To je skoro základ každého článku o autismu, tak jako to, že to je porucha. Já sama bych to nazvala vcelku normální odchylkou jako je tmavá pleť, nebo homosexualita a že kdyby bylo na světě 98% autistů, tak by ty dvě procenta NTéček mělo naprosto stejný problémy v životě jako my… jenže o tom tenhle článek nemá být.

Ano, existují autisti, řekněme ty šedozónové mírnější případy, kteří jsou schopni docela slušně nafejkovat řeč těla a mimiku, že na pohled působí „normálně“ a prozrazuje je jen jejich chování.

Jasně, naše fyziologie není jiná jako u lidí s Downovým syndromem a ani nemáme rudé čočky a vyčuhující tesáky jako upíři. Přesto se nedá říct, že by ten náš syndrom byl přehlédnutelný.

Continue reading „Autismus není neviditelný (aneb ableismus v praxi)“