Státnice… konečně

Už jsem ani nečekala, že to kdy napíšu, ale stalo se – podařilo se mi úspěšně dokončit vysokou školu a získat titul Bc.! 

Jak jsem zmiňovala v několika starších článcích: musela jsem o rok „prodlužovat“. Měla jsem problém s učitelkou na lingvistiku, jejíž chování bylo velmi egocentrické. Potřebovala jsem si u ní napsat test, abych mohla ke státnicím, protože jsem kvůli jiným předmětům nestíhala se spolustudujícími. Napsala jsem jí slušné emaily s předstihem na které čtrnáct dní vůbec nereagovala. Zkusila jsem jí napsat i třetí a stále nic, to jsem měla cca pět dní do státnic. Tudíž jsem požádala studijní oddělení, jestli by ji nesehnali. Sehnali. A dostalo se mi jediné reakce a to, že mi napsala velmi hnusný email (že údajně mám speciální podmínky a zneužívám toho) a dál mě ignorovala. Svoje povinnosti přehodila na jinou učitelku (tady zase musím říct, že tahle vždycky byla moc milá a ochotná) jenže její – té původní učitelky – zápočtový test byl rozdělen do tří subtestů završenými ústní zkouškou, kterou měla vést právě ta druhá učitelka. Logicky to nešlo všechno stihnout před státnicemi v červnu. Smířila jsem se s tím, že půjdu v září, ale situace se opakovala a znovu se několik dní neozvala! A když se konečně ozvala, snažila se mi vnutit myšlenku, že neudělám státnice a měla bych opakovat celý semestr, byť jsem ty testy zvládla. Řešili jsme to s rektorem, který se mě zastal. Od dálkařů jsem zjistila, že na ni i psali oficiální stížnost. Na škole už nepracuje.

Reklamy

No 8

Ch: “Proč jsme vůbec na světě?”

Já: “Protože naši rodiče měli sex.”

Ch: “Já myslel z filozofického hlediska.”

Já: “Aha… protože Bůh chtěl, aby lidi měli sex.”

---

Další z mnoha „pochopila jsem to doslovně“ historek. Kamarádka na to napsala, že je to jak z příručky o AS (ta moje reakce na otázku, samozřejmě).

No 7

*zkoušení*

Učitel: “A jak dopadl Johannes Gutenberg?”

Já: “Umřel.”

Učitel: “No, to je jasný, ale co se týče kariérního a osobního života.”

Já: “Aha. Nevím… vím jen to, že umřel.”

---

Toto se stalo v prváku na střední, tehdy moje reakce byly naprosto autentické a spontánní, tudíž jsem otázku pochopila striktně doslovně… 😀 opět.

No 6

Já: “Možná by ti na tu nepozornost pomohla gluten free dieta. Zkus vysadit lepek.”

P.: “To není špatnej nápad. Co nesmím jíst?”

Já: “Lepek.”

---

To je taková ta krásně okamžitá reakce, kdy jste příliš zběsilí a unavení na to, abyste zanalyzovali význam otázky a vyhrknete odpověď na otázku, kterou jste vzali doslova. Bohužel, jen málokdo je schopen pochopit, že se nejedná o cílenou provokaci, ani snahu být zajímavý, ani o tendenci udělat z dotyčného kreténa. Musím si dávat velký pozor, abych takto nereagovala.

No 5

Já: “Říkala jsem ti, jak jsem v prváku na vysoké měla psychologii a měli jsme jí s jednou učitelkou, která se mi zdála zábavná? (Teda zbytek třídy se nudil, ale hlavně, že je psychologie taky táááák zajímala, jak pořád tvrdili.)
Každopádně ona něco vykládala a najednou ‘no a třeba takoví Aspergeři, těm je úplně jedno, co si o nich myslíte’ a já jsem tak zvedla tu hlavu od tabletu a pomyslela si uraženě ‘heeej, to není pravda! já nejsem žádný sociopat!‘, přemýšlela jsem nad tím asi tři vteřiny a potom jsem zase sklonila hlavu k tomu tabletu a řekla si ‘ale co, vždyť mně je jedno’. ”

Malahan: “Ne, to nééé.”

Já: “No jo, málem bych si na to ani nevzpomněla.”

---

Poznámka: Tyto „hlášky“ jsem kdysi publikovala na vedlejším blogu. Jednalo se o to, že jsme zaznamenaly pouze to, co proběhlo, bez popis nějakých emocí. Postupně je budu přidávat sem, protože si myslím, že občas tyto krátké historky můžou být nejen zajímavější, ale i můžou lépe vyjádřit doslovné/netypické autistické myšlení spíš než dlouhé články.

Překlad: Znázornění neurodiverzních lidí, které máme v médiích, je strašné…

Znázornění neurodiverzních lidí, které máme v médiích, je strašné. Proč? No, většinou proto, že jsme buď protivníky, nebo oběťmi. Buď býváme vykresleni jako padouchové, anebo ztrácíme lidskost, abychom se přeměnili v něco, co jen sbírá lítostivé body. Je vzácné vidět ztvárnění, kde se ukazují přesné symptomy a plně rozvinuté postavy a nejen *doplňte si libovolnou neurodiverzitu* jako trofej.

Máme:

• „Směšné“ dítě s ADHD. Populární, ale věčně zapomínající – hele, motýl
• Geniálního autistického muže, který ví vše, co jste dělali 2 roky, 7 měsíců a 3 dny zpátky jen podle toho, jakým způsobem mrknete.
• Anebo, druhá strana mince, „dítě v dospělém těle“, bezmocné, neschopné dělat věci, které ostatní dokážou, prostě tragédie.
• Schizofrenika, který slyší lidské hlasy říkající, aby zabíjel. Nemá žádné negativní symptomy, bludy se shodují s důvody, proč je násilnický a nikoho ani nenapadne, že má schizofrenii a jak ho léčit.
• Tyranského člověka s maniodepresivitou, který je vyvrhelem celé rodiny. Je věčně naštvaný, nebo v posteli a jeho děti pláčou před dveřmi jeho ložnice.
• Postavu s OCD, která si řadí oblečení podle barev. Něco přesuňte ze svého místa a podřízne vás. Nedělejte to. Žádné obsese nejsou zmíněny. Akorát víte, že je super-organizovaná a perfekcionista.
• Úzkostného ťunťu, který nějakým způsobem vypadá roztomile a nikdy nevykazuje žádný z hnusných symptomů jako je mělký dech, pocení se, panickou ataku, nebo neschopnost vyjít z domu několik dní, protože úzkost je tak silná, že to nejde.
• Depresivní pubertální holku, která se zázračně uzdraví díky roztomilému klukovi.

Máme neurodiverzní postavy, které jsou zobrazeny výstižně? Ne. Máme stereotypy a chabě napsané postavy, které končí smrtí, anebo v bolestech. To je ten problém – tak docela nevidíme, aby lidé jako jsme my měli šťastný konec, anebo, jak se naučili žít šťastně. Vždycky je to navzdory jejich poruše, nebo přestože mají poruchu. A to není v pořádku. Lidé jako my by měli mít taky šťastné konce. Vyprávějte ty vtipné stránky, ty temné stránky, dobré a zlé časy.

Ale neredukujte nás na karikatury.

Další bláznivý vrah?

Autistické spektrum má tu nevýhodu, že je tak široké. Nejen média potom do něj můžou hodit všechny nebezpečné podivíny. Snad o každém vrahovi se spekuluje, že měl AS. Na jednu stranu mi to připadá v době, kdy je autismus synonymum pro dementa, skoro jako reklama, která nás může ochránit; třeba se statistiky šikany autistů výrazně sníží, když se nás lidi budou bát. Na druhé straně je to nesmysl. Jednak je to nepravděpodobné a za druhé to pravděpodobně zvýší izolaci… protože se nás lidi budou bát.

Veškerá osvěta jde úplně do hajzlu, když česká média bez ověření drze dávají i do nadpisu, že včerejší vrah z Toronta byl Asperger. Toto předvedlo iDnes. Podsouvají to jako fakt se kterým operují v dalších reportážích. Přečtete si články od CNN nebo BBC, nedočtete se o tom. Barrandov pro změnu nazval Aspergera poruchou chování. To je asi tak stejné jako nazvat diabetika kardiakem. Ano, diabetik může mít problémy se srdcem, ale ta souvislost je nepřímá. Nejsou to synonyma.