Trocha statistik

Tímto článkem nejspíš potěším asi hlavně aspergery. Miluju statistiky! Jak poznamenala jedna aspergerka ve skupině – jsou skoro až vzrušující. Nevím, který blázen si může zpívat „statistika nuda je“ (nic proti autorům – Svěrákovi a Uhlířovi), jelikož to má k pravdě hodně daleko. No a protože je pátek večer, což znamená čas volna a zábavy, tak logicky zkoumám statistiky a píšu o nich články. (Nebo se snad dva a dvacetiletí lidi bez závazků [tedy partnerů, dětí, psů, koček atd.] o pátečních večerech dělají něco jiného?)

Nejčtenější články:

Zlatá: 21 AS věcí o(d) nás pro vás – No, to není nijak překvapivé, protože tenhle článek mě „proslavil“, když se začal šířit i mezi rodiče autistů. V době, kdy jsem ho začala psát, což byl tak rok před jeho vydáním (konec června 2016), jsem ještě neměla oficiální diagnózu a ani tento blog, a proto jsem jej zahrabala v dokumentech v počítači a vytáhla ho až po diagnostice. V té době jsem už byla v AS skupinách dostatečně dlouho, abych něco takového mohla sepsat a zároveň jsem se cítila kompetentní, když jsem se stala oficiálně aspergerem. Ovšem to, že se dostal mezi neurotypiky, je zásluha AvR, když můj článek poslal stránkám na FB věnující se autistům a ti jej následně sdíleli.

Advertisements

ADHD před spaním

Obvykle píšu spíše o PAS, nebo o mém životě obecně. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že bych mohla napsat článek o tom, jaké to v praxi je mít ADHD, jelikož osobně ADHD považuju za poměrně velkou životní komplikaci. A to zcela bez nadsázky.

Tento článek jsem začala psát před rokem a půl a protože mám problém dotáhnout věci do konce (což je taky mimochodem znak ADHD), tak zmizel mezi dalšími desítkami konceptů. Až nedávný rozhovor s jedním člověkem mě navedl na myšlenku, že bych ho konečně mohla dopsat. Ovšem nedá se přesně zaznamenat, co se člověku s ADHD děje v hlavě, když myšlenky tečou jako protržená hráz a do toho jsou ještě zaobalený různými smyslovými vjemy, synestezií a obrazovým myšlením.

Hledání bytu

Jak už jsem zmiňovala v předchozím článku, vracím se zpátky do Prahy. S Malahan jsme se domluvily, že se pokusíme splašit nějaký byt, jelikož se mi doma nechce zůstávat; jednak už jsem poslední tři roky pobývala spíše v Praze, takže jsem si zvykla na určité vymoženosti jako například, že můžu jít do kina, či do restaurace (ovšem vzhledem k těm cenám, to aby člověk pomalu platil svými orgány, nebo máslem).

Včera v noci jsem měla takovou chvilku, kdy kromě toho, že bylo všude potemnělo, tak se mi potemnělo i v mozku a náhle mi připadala hrozně vtipná představa, která v půl jedný ráno málem vzbudila celý byt, když jsem chytila v koupelně záchvat smíchu, jak by bylo úžasný, kdyby existovaly dva totožný jazyky se stejnou gramatikou a slovní zásobou, která by ale znamenala něco úplně jinýho – například, kdyby ‚koitus‘ znamenal třeba ‚dobrý den‘:
„Dobrý den, vy jste tady na ten pracovní pohov -“
„Koitus -“
„Cože???“

Je to jinak

Vracím se zpátky do Prahy. Původně jsem měla touhle dobou o týden později odlétat do Anglie, ale protože nemám uzavřený třetí ročník kvůli jedné učitelce, která zápočtovou zkoušku rozdělila do tří částí, zároveň ale není schopna reagovat na první tři, stále ještě zdvořilé, emaily a tím pádem nemůžu jít v pondělí ke státnicím, tak se odkládá i moje studium psychologie ve zahraničí. (Dokonce to zašlo i tak daleko, že se do toho vložila máma, která mi vždy vysvětlovala, jak je každý učitel svatý.)

David Hofbauer (Modrý kód)

Ach, má velice oblíbená a troufám si tvrdit povedená postava v ne příliš dobře hodnoceném seriálu. (Já teda nechci nijak soudit kvalitu MK, na to nejsem dostatečně kompetentní a hlavně sama preferuju jak „hloupé“, tak i rádoby velmi chytré a kvalitní seriály. Samozřejmě si uvědomuju, že z medicínského hlediska je tam hodně děr, ale ty se najdou úplně všude, i ve vysoce ceněných seriálech).

Jeho postava je pro mě tak trochu oříškem, ani jsem nevěděla, jestli ji sem zařadit, jelikož on je dost nejasný… ale nakonec jsem si řekla, že tenhle článek přece nikomu soudnému nemůže ublížit (doufám, mimózní hysterické reakce na spekulace se bohužel občas objevují). Minimálně AS rysy zcela určitě má.

IELTS vs. CAE – která mezinárodní zkouška z angličtiny je lepší?

Tento článek jsem se rozhodla napsat, protože jsem docela dlouhou zápasila s tím, která z mezinárodních jazykových zkoušek z angličtiny bude více „aspie-friendly“ a „ad(h)d-friendly“, protože neznám moc AS, kteří by skládali takovou mezinárodní zkoušku… a ti, co ji skládali, zase nemají takový problém s koncentrací a ani nejsou dysgrafici.

Nevím, jak moc tento článek bude užitečný, jelikož je to velmi subjektivní záležitost a co může vyhovovat mně nemusí zase vyhovovat druhému, ale jsou určité faktory, které se dají zhodnotit relativně objektivně. Zároveň se domnívám, že tento článek může (snad) aspoň trochu pomoct každému s nějakými problémy – ať už dys charakteru, nebo úzkostmi atd., nejen Aspergerům.

Já jsem absolvovala CAE a IELTS (FCE a CPE jsem zkoušela jen nanečisto před delší dobou), proto se budu zaměřovat jen na tyto dvě zkoušky (je jich nepřeberné množství vzhledem k tomu, že je angličtina světový jazyk).

EQ vs. IQ

Vkládám sem jeden ze svých starších článků ze svého bývalého blogu, na který jsem stále ještě nezměnila názor. Nicméně bude trochu aktualizovaný, přidala jsem pár vět navíc. Reaguju tak, nejen, na články typu, že EQ je důležitější, než akademické úspěchy a inteligence. 

Dneska mě navedla jedna z mých spolužaček na jednu z mnoha myšlenek, které mi nejdou tak snadno z hlavy (vlastně téměř každá myšlenka mi nejde snadno z hlavy, když už se jí začnu zabývat). Měli jsme hodinu psychologie učení a učitelka nám položila otázku, jestli jsme si někdy nechali testovat naše IQ. Já jsem na to nic neříkala, protože se začali hned ozývat jiní a právě ta konkrétní spolužačka řekla, že samotný test logické inteligence není vypovídající, když je člověk pak “hlupák” (dle jejích slov mimoň, takže vlastně člověk jako jsem já) po emoční stránce… proti tomu jsem se chtěla ohradit, musela jsem spolknout hodně hořkou slinu, abych jí neřekla něco hnusného (vím o sobě, že reaguju na takové věci dost bezhlavě).

Připadá mi to jako naprostá kravina a jediný mimoň je tady ona. Nevím, jestli si myslí, že každý člověk s nízkými výsledky emočních testů, je hned psychopat a sadistický maniak a tím pádem by neměl být brán jako chytrý člověk? Jinak si tuhle blbost vážně nedokážu vysvětlit. Nehledě na to, že psychopati mají vysoké EQ, proto jsou tak okouzlující a manipulativní, protože parazitují na lidských pocitech, které dokážou bez debat jednoduše vycítit. (Což mimochodem, když už jsme u toho, já dokážu taky, jen nevím, jak na ně reagovat, ale to už je jiná věc.)