Autenticky autistické postavy?

Je moderní a pro mnoho producentů atraktivní vytvářet ‚podivínské‘ postavy, zvlášť když jsou namixované s genialitou. Není to až tak divné; lidí, kteří se něčím odlišují, nebo mají psychické problémy, není až tak málo a autistické rysy přitahují. Povětšinou jen na obrazovkách, ve skutečnosti je to spíš naopak.

Tento typ článků bude asi podobný těm ve kterých řeším, jestli ona fiktivní postava má, či nemá PAS. Zde se chci víc zaměřit, jestli je její znázornění autentická. Stále jedná o fiktivní postavy, vím, ale některé mají předlohu v reálné osobě. Plus; i fiktivní postavy mají na smyšlení lidí vliv, filmová a televizní tvorba je neodmyslitelnou součástí naší kultury. A pokud jsou ony postavy nepřesně znázorněné, potom zadělávají jen na další mýty. Některé seriály (například Derek) se tváří, že mají být o autismu, ale ten neviděly ani z dálky. A Rain Man je pro změnu natolik unikátní, že nikoho takového nejspíš nikdy nepotkáte.


Sága Norén (Most)

sagaTato švédská policistka je už jako Asperger poněkud proslavená. Téměř každý popis lákající na seriál Most, zmiňuje, že je na autistickém spektru a její ‚divnost‘ dělá seriál mnohem zajímavější.

Osobně jsem měla problém si k Sáze trochu najít cestu. Jasně, nikdo neříká, že každý autista musí mít rád autistické postavy, ono to takhle vážně nefunguje. Ale na Sáze mi vadila její neucelenost, která jakoby křičela: „chceme lákat diváky hlavně na divnost hlavní postavy a ta divnost musí být vidět úplně v každé scéně, což nedává smysl“. Popis říká, že Sága je patologicky racionální, ale není. Sága je patologicky pravidlová… a i v tom je mírný zmatek. Hned v druhém díle si najde amanta na jednu noc a onen amant u ní přespí. Následně se vzbudí a vidí, jak si prohlíží fotky mrtvol. Sága, která na Martina podala stížnost za to, že nechal projet sanitku na místě činu, ukáže civilistovi tajné fotografie. To je absolutně proti pravidlům (což se zmíní jak ve druhé řadě, kdy Martin donese tajně Jensovi do vězení složku aktuálního případu, tak i ve čtvrté řadě, kdy Sága nechce s Henrikem probírat aktuální případ, protože už není oficiálně u policie). Nelogické a divné. V druhé řadě se objeví scéna; Sáze telefonuje přítel do auta a ona hovor odmítne, protože je přece v práci a hovor by byl osobní. A diskutují o tom s Martinem. To je taky nelogické, protože už samo diskutování o něčem jiném než o práci, je osobní, mluví přece o svých preferencích. Navíc… sedí v autě, mohla by čas po cestě využít efektivně. Opět, nelogické a divné. A takových scén je mnohem víc.

Více »

Reklamy

Epidemie… čeho vlastně?

Lidí na autistickém spektru jsou přibližně 2,24 % (zdroj: NAUTIS). Statistiky nejsou samozřejmě přesné a to z důvodu toho, že se mnoho soběstačných autistů nikdy k psychologovi nedostane. Někdo odhaduje i vyšší číslo, ale to by se musely diagnostická kritéria velmi zmírnit, už i teď nejsou striktní. Vycházejme tedy z tohoto čísla.

Diagnózu mentální retardace a autismu dostává 0,8 % lidí z celkové populace.

V populaci jsou 3,203 % lidí s mentální retardací, což znamená, že tu máme minimálně 2 % lidí s MR, kteří nejsou autisté. A to možná někteří autisté dostali diagnózu mentální retardace nesprávně. Ještě nedávno bylo běžné, že ji automaticky autistům přidělovali, byť měli nadprůměrnou inteligenci. IQ testy u psychologa jsou často špatně koncipované, že na nich může selhat snadno i budoucí držitel Nobelovy ceny za fyziku, který je jen barvoslepý, špatně slyší či má nějakou specifickou poruchu učení. Koneckonců, i o Einsteinovi si lidé v dětství mysleli, že je mentálně retardovaný.

Více »

Státnice… konečně

Už jsem ani nečekala, že to kdy napíšu, ale stalo se – podařilo se mi úspěšně dokončit vysokou školu a získat titul Bc.! 

giphy

Jak jsem zmiňovala v několika starších článcích: musela jsem o rok „prodlužovat“. Měla jsem problém s učitelkou na lingvistiku, jejíž chování bylo velmi... ne zrovna vhodné. Potřebovala jsem si u ní napsat test, abych mohla ke státnicím, protože jsem kvůli jiným předmětům nestíhala se spolustudujícími. Napsala jsem jí emaily s předstihem na které čtrnáct dní vůbec nereagovala. Zkusila jsem jí napsat i třetí a stále nic, to jsem měla cca pět dní do státnic. Tudíž jsem požádala studijní oddělení, jestli by ji nesehnali. Sehnali. A dostalo se mi jediné reakce a to, že mi napsala velmi hnusný email (že údajně mám speciální podmínky a zneužívám toho, přitom jsem žádné úpravy neměla) a dál mě ignorovala. Svoje povinnosti přehodila na jinou učitelku (tady zase musím říct, že tahle vždycky byla moc milá a ochotná) jenže její – té původní učitelky – zápočtový test byl rozdělen do tří subtestů završenými ústní zkouškou, kterou měla vést právě ta druhá učitelka. Logicky to nešlo všechno stihnout před státnicemi v červnu. Smířila jsem se s tím, že půjdu v září, ale situace se opakovala a znovu se několik dní neozvala! A když se konečně ozvala, snažila se mi vnutit myšlenku, že neudělám státnice a měla bych opakovat celý semestr, byť jsem ty testy zvládla. Řešili jsme to s rektorem, který se mě zastal. Od dálkařů jsem zjistila, že na ni i psali oficiální stížnost. Na škole už nepracuje.

Více »

No 8

Ch: “Proč jsme vůbec na světě?”

Já: “Protože naši rodiče měli sex.”

Ch: “Já myslel z filozofického hlediska.”

Já: “Aha… protože Bůh chtěl, aby lidi měli sex.”


Další z mnoha „pochopila jsem to doslovně“ historek. Kamarádka na to napsala, že je to jak z příručky o AS (ta moje reakce na otázku, samozřejmě).

No 7

*zkoušení*

Učitel: “A jak dopadl Johannes Gutenberg?”

Já: “Umřel.”

Učitel: “No, to je jasný, ale co se týče kariérního a osobního života.”

Já: “Aha. Nevím… vím jen to, že umřel.”


Toto se stalo v prváku na střední, tehdy moje reakce byly naprosto autentické a spontánní, tudíž jsem otázku pochopila striktně doslovně… 😀 opět.

No 6

Já: “Možná by ti na tu nepozornost pomohla gluten free dieta. Zkus vysadit lepek.”

P.: “To není špatnej nápad. Co nesmím jíst?”

Já: “Lepek.”


To je taková ta krásně okamžitá reakce, kdy jste příliš zběsilí a unavení na to, abyste zanalyzovali význam otázky a vyhrknete odpověď na otázku, kterou jste vzali doslova. Bohužel, jen málokdo je schopen pochopit, že se nejedná o cílenou provokaci, ani snahu být zajímavý, ani o tendenci udělat z dotyčného kreténa. Musím si dávat velký pozor, abych takto nereagovala.

No 5

Já: “Říkala jsem ti, jak jsem v prváku na vysoké měla psychologii a měli jsme jí s jednou učitelkou, která se mi zdála zábavná? (Teda zbytek třídy se nudil, ale hlavně, že je psychologie taky táááák zajímala, jak pořád tvrdili.)
Každopádně ona něco vykládala a najednou ‘no a třeba takoví Aspergeři, těm je úplně jedno, co si o nich myslíte’ a já jsem tak zvedla tu hlavu od tabletu a pomyslela si uraženě ‘heeej, to není pravda! já nejsem žádný sociopat!‘, přemýšlela jsem nad tím asi tři vteřiny a potom jsem zase sklonila hlavu k tomu tabletu a řekla si ‘ale co, vždyť mně je jedno’. ”

Malahan: “Ne, to nééé.”

Já: “No jo, málem bych si na to ani nevzpomněla.”


Poznámka: Tyto „hlášky“ jsem kdysi publikovala na vedlejším blogu. Jednalo se o to, že jsme zaznamenaly pouze to, co proběhlo, bez popis nějakých emocí. Postupně je budu přidávat sem, protože si myslím, že občas tyto krátké historky můžou být nejen zajímavější, ale i můžou lépe vyjádřit doslovné/netypické autistické myšlení spíš než dlouhé články.